Eichberg - Větřák

Dalším cvičným objektem, který kdysi patřil k významným dominantám výcvikového prostoru a který zdobila zajímavá nástavba je Eichberg, lidově pak zvaný Větřák či Povětrňák. Tato pozorovatelna leží na nejvyšším bodě ostrého hřebenu sevřeného údolími pravostranných přítoků potoka protékajícího Studeným žlebem. Po výstavbě bylo možno z pozorovatelny přehlížet pozice na obou cílových plochách (severní i jižní). V současnosti je temeno kopce hustě zarostlé mladou bučinou (tím se do určité míry zpronevěřuje německému názvu Eichberg - Dubový kopec) a neposkytuje žádné výhledy. Díky tomu, že objekt nebyl natolik exponovaný jako známější stavby (Stříbrná, Vítězná) ušel, tedy alespoň samotný železobetonový bunkr, většímu poškození a rabování původního vybavení.

vetrak_bree

 Objekt Eichberg - rekonstrukce původního vzhledu objektu na snové vizualizaci

Exteriér


Pozorovatelna je nejdelší stranou situována přímo nad strmým svahem údolí přítoku "Studenožlebského" potoka. Směrem od V je patrné, že při výstavbě objektu muselo být upraveno a zpevněno místo pro základovou desku i zmíněný svah.Objekt náleží do stejné skupiny pozorovatelen jako Buchtelberg a Lindenberg. Všechny tři zmíněné objekty spojuje nepravidelný půdorys, který je značně přizpůsoben lokálním podmínkám. Objekt má podstavu značně nepravidelného šestiúhelníku. Od severu je doplněn vstupním křídlem. I zde je patrné, že vchodová část vznikla později, než samotný objekt pozorovatelny. Schodiště zpřístupňující stropnici objektu bylo situováno za vchodovou částí, jsouce ukotveno dvěma železnými I profily. Mimo nich se dodnes dochovala mohutná traverza podepřená podpěrou, jež měla za úkol nést část ochozu vysunutou nad schodiště. Přístup na stropnici byl z opačné strany objektu zajištěn dalším schodištěm, jehož konstrukce byla řešena obdobným způsobem. Na hranách stropnice a stěn opatřených průzorem se opět objevuje typická římsa. Průzory objektu se liší pouze v délce, výškově jsou shodné. Vnitřek průzorové štěrbiny je zespodu opatřen 3 ozuby,horní strana je hladká. Pod každým z průzorů se nachází vždy 6 lanových vývodů. Jako i u jiných objektů je na stěně patrná od země vedená spára ukončená vpadlinou pro umístění svorkovnice. Na povrchu stropnice lze nalézt jednak klasické úchyty pro upevnění sloupků zábradlí a další, pravidelně rozmístěné, jež dříve zajišťovaly konstrukci nástavby. Její velikost a přibližný tvar lze tak snadno zjistit.


Interiér


Popis nitra objektu není třeba sálodlouze rozvádět vzhledem k jeho typové shodnosti s objektem Lindenberg a Buchtelberg, jež je popsán v samostatném článku. Zastavme se však u několika zajímavých detailů. Zcela unikátně se v objektu zachovalo několik nepoškozených dveří. Také ostatní vybavení, vyjma komponentů kabeláže, bylo ušetřeno nájezdů sběračů kovu. Objekt je opatřen navijáky typu II, zachovány jsou též kompletní záklopky průzorových štěrbin.


Maskování


To, co činilo objekt unikátním a snadno zapamatovatelným byla jeho nástavba. Dalo by se říci, že se jednalo o nejvíce propracovanou kamufláž dominantnípozorovatelny v rámci celého území dnešního voj.újezdu. Atrapa větrného mlýna německého typu působila velice věrohodně také díky potvrzené funkčnosti celého mechanismu. Základem nástavby byla dřevěná konstrukce, jež byla ukotvena na stropnici objektu pomocí zmiňovaných úchytů. Dnes již nevíme, zda byly stěny potaženy pouze nějakým druhem plošné krytiny (térový papír), nebo byla trámová konstrukce pod krytinou navíc opláštěna dřevem. Stavba o lichoběžném půdorysu s mírně sešikmenými stěnami byla cca 9-10 m vysoká včetně střechy. V nejvyšším místě střechy byla na nosné tyči růžice s označením světových stran a větrná korouhev, jejíž směrovka, resp. "ocasní část" se dodnes dochovala. Hřídel větrného kola byla umístěna cca 6 m nad povrchem stropnice. Obdoba palečného kola známého u klasických větrných mlýnů sloužila v objektu k brzdění a úplnému zastavení větrného mlýna. Toho bylo docíleno klasickou čelisťovou brzdou, jejíž sevření nebo rozevření bylo ovládáno ručně kolem s rukojetí umístěném ve spodní části nástavby. Nástavbu lemoval dřevěným zábradlím opatřený úzký ochoz , na nějž se vstupovalo dvěma schodišti. Na omítce objektu bylo naznačeno tmavé kvádrování, které bylo provedeno i v bočních stěnách průzorů.


Poškození a zachovalost


Betonový objekt, který dříve patřil k nejvýznamnějším dominantám celého VVP ušel obvyklým destruktivním zásahům, jejichž známky lze dodnes spatřit na jiných pozorovatelnách v oblasti. Stalo se tak zřejmě kvůli určité nepřístupnosti a přírodnímu krytu, jež mu brzy po válce poskytla okolní mladá bučina. Jeho unikátní nástavba však neušla vlně ničení, která se přes objekty bývalého TüP Wischau přehnala na počátku 70.let. Jednostranné ohnutí úchytů na stropnici a poloha zbytku mechanismu hřídele větrného kola vypovídá, že nástavba byla stržena ze stropnice, přičemž konstrukce lopatek a pláště nástavby byly odvezeny neznámo kam. Za své vzalo i dřevěné zábradlí a obě schodiště. Dodnes se však zachovala hřídel větrného kola s úchyty lopatek, ložisky a mechanismem čelisťové brzdy, jež je dosud pevně spojen železným drátem s nedaleko ležícím ovládacím kolem. Objekt samotný nenese stopy po trhacích pokusech, zachovaly se četné prvky vnitřního vybavení (kladky, dveře, záklopky průzorů). Tu a tam lze na omítce spatřit zbytky nátěru imitujícího kvádrování.


Buchtelbeg

Prameny:
Vlastní průzkumy a rozhovory s pamětníky

Diskuze