Čerti v Myslejovicích aneb hledá se Čertí sedadlo

Při listování ve stránkách obecních kronik či pamětních knih často narážíme na zajímavé zkazky, které se vážou k některým místům uvnitř dnešního vojenského újezdu. Občas můžeme číst o nadpřirozených bytostech, které se díky fantazii prostých lidí sdružovaly na vzezřením zajímavých místech v blízkém či vzdáleném okolí jejich obydlí. Z pověstí a pojmenování těchto míst čiší určité kouzlo, nostalgie, ale i pokora prostého člověka k přírodě a její moci. O to více vzrušujícím může být hledání oněch míst, která někdejší obyvatelstvo opředlo pověstmi či bájemi. Dnešnímu praktickému a světa znalému člověku se může zdát nepochopitelné, proč některá místa vyvolávala u našich předků divoké představy o rejích nadpřirozených bytostí. Jak bychom si například dokázali vysvětlit tak vysokou koncentraci čertů v okolí Myslejovic? Ví dnes někdo, že malá skalní dutina zvaná Čertí díra na severním úbočí vrchu Kozák byla prý v minulosti osídlena drakem a že se jí dalo projít podzemní chodbou až do Perných? A co teprve Čertí skála nad Hraničním potokem? Stará mapa napoví, že tak byla zvána stráň stoupající k vrcholu Roháče ozdobená rozervanými břidlicovými skalkami, plošinkami a kamennými sutěmi. Prudká stráň je porostlá zakrslými, pitoreskně pokroucenými doubky připomínajícími pohádkové, místy strašidelné bytosti. Krásné místo! Přímo nad Hraničním potokem je největší skalisko, na němž vyrůstá ohromný buk. To je zřejmě ona Čertí skála a celý svah Hraničního žlebu pod Roháčem je dle tradice zván Čertí vozadlo. Prý se tu na prudkých svazích mezi skalisky vozili rozdovádění čerti. Nevím, žádného jsem zde během dne nepotkal, ale sám jsem se nedobrovolně projel, když mi na loňském listí ujely nohy. Svahy jsou zde opravdu prudké...
Třetí pekelné místo najdeme v údolí Sedlečníky. Nebo Srdečníky? Těžko říci, který název je ten původní. Já raději užívám slovo Sedlečníky, které mi zní liběji než, dle mého názoru, zkomolené slovo Srdečníky. Snad jej v minulosti při mapování špatně zapsali, snad cizímu kartografovi znělo slovo proceděné mezi rty místních usedlíků opravdu jako Srdečník, kdož ví? Jisté však je, že nedaleko pod rybníkem Kadlečka nad místem, kde do Pytláckého potoka ústí potůček z Chlupatého žlíbku přicházející od Wintrovky, měl prý existovat kámen, na kterém vídávalo místní obyvatelstvo sedávat čerty. Kámen ohlazený vodou byl prý hluboko zarytý v řečišti a na jeho povrchu byly patrné prohlubně, které vypadaly jako otisk čertí "zadnice". Prý je zde vytlačil čert a za nocí jej zde bylo možné spatřit vysedávat. Dnes by tu však člověk čerta marně vyhlížel. My jsem se o to pokusili, bohužel čerta ani kámen jsme nespatřili. Snad jsme špatně hledali a kámen nám zůstal skryt. Možná kámen dávno zmizel pod nánosem potočního štěrku, nebo byl skryt pod mnohaletým náplavem Pytláckého potoka. Nebo je za vším lidský zásah a čertí sedadlo vzalo za své při úpravách koryta potoka. Možná se čert stal vodníkem a dodnes sedí na svém sedadle, ovšem pod hladinou rybníka Kadlečky. V tom případě jej už zřejmě nikdy nespatříme a Sedlečníky tak přišly o svůj symbol a původ svého pojmenování. Jak je vidno, dnešní doba čertům nepřeje, ani těm ve vojenských újezdech. Buďme rádi, že Čertí skálu a Vozadlo si čerti zatím uhájili...