Na paměť Karla Wintera

Lesy vojenského újezdu Březina skrývají množství památných a někdy i tajemných míst. Pomineme-li militární památky, pravěká hradiště a středověké hradní zříceniny, zůstává nám stále řada lokalit, ke kterým se vážou zajímavé příběhy a se kterými jsou spjaty zajímavé lidské osudy. Jedním z nich je i chata Wintrovka nacházející se v myslejovických lesích. Úvodní titulek článku je vypůjčen z textu vytesaného na malém pomníčku v blízkosti chaty. Co vlastně víme o pomníku, o této stavbě a původu jejího jména? 

Dnešní nepříliš vzhledná novostavba lovecké chaty Wintrovka stojí na místě původního objektu tzv. Wintrovy boudy, dřevěné stavby s přístavkem, tzv. kočárnou. Na dobové (1913) porostní mapě je chata nazvaná jako Baumschulbaude (podle lesní školky, která byla v bezprostřední blízkosti objektu). Její jméno souvisí s jejím dávným obyvatelem, Karlem Winterem, který zde dle lidové tradice žil a měl zde také v roce 1912 spáchat sebevraždu. Co o jeho osobě víme? Není toho mnoho a názory pamětníků se rozcházejí. 
1. verze: lesník, který si měl údajně sáhnout na život kvůli nešťastné lásce, případně z důvodu nevyléčitelné nemoci.
2. verze: jako jediná citovaná v nám známé literatuře:..."Winter, syn bohatého prostějovského průmyslníka, zde žil v ústraní a tichu lesa, kterému dal přednost před ruchem banketů. Byl to podivín a nakonec si sám vzal život. Připomíná ho již jen malý pomníček." (SKOŘEPA, 2006)
Pomníček, který se dodnes nachází vedle chaty tvoří malý kamenný val, do nějž je zasazen větší na výšku postaveny kámen. V jeho pravoúhlé vpadlině je zasazena mramorová deska s textem:

Bratři Winterové

Pokud se budeme držet verze, že Karel Winter byl opravdu synem prostějovského průmyslníka, logicky se nabízí možnost ztotožnit jeho osobu se známou podnikatelskou rodinou Winterů, kteří v Prostějově provozovali pivovar, sladovnu a známý podnik Kornolith. První zmínku o působení rodiny Winterů v Prostějově nutno klást do roku 1873, kdy byla založena Veřejná obchodní společnost Brüder Winter, která koupila objekty prostějovského městského pivovaru. Společníky se stali nejdříve bratři Friedrich a Moritz Winterové. Veškerá tíha podnikání však ležela na bedrech Moritze. Friedrich, bývalý herec, žil spíše uměním, psal poezii, divadelní hry a o podnikání se téměř nezajímal. Těžce nemocnému Friedrichovi nabídl východisko jeho bratr Heinrich, který mu nabídl směnu jeho majetkových podílů ve společnosti za své podíly v Haňovicích. Moritze tak, jako veřejného společníka, v roce 1896 nahrazuje Heinrichův syn Karel, o dva roky později i jeho bratr Bruno.
Heinrich Winter, vědom si vzrůstající konkurence a překonaného způsobu získávání zkušeností a učení se za pochodu, nenechává nic náhodě a před vstupem obou synů do podniku věnuje veškeré úsilí tomu, aby byli na svou budoucí úlohu náležitě připraveni. Oba jsou poslání na studium na nově založenou akademii do Mnichova, kde studují pivovarnictví, sladovnictví a produkci lihovin, ale také obchodní dovednosti nutné k udržení firmy s mezinárodní pověstí.
Krátce po návratu do Prostějova se Karel a Bruno pouští do rozsáhlé modernizace podniku (té nepřímo pomohl i rozsáhlý požár továrny v roce 1896). Provoz pivovaru a sladovny je automatizován, jsou zavedeny nové metody balení, skladování a expedice, je vybudována železniční vlečka a podniková laboratoř, je zavedeno parní topení, instalovány dálkově ovládané termostaty, výrobna ledu, vybudováno je zázemí pro sezonní dělníky, kantýna, atd.
O jak dalekosáhlé změny v podniku šlo svědčí i zmínka o změně způsobu pohonu všech strojů v podniku. Dle dřívějšího modelu byla z centrální strojovny energie parních strojů rozváděna pomocí řemenových převodů .Vzhledem k rozlehlosti areálu docházelo až k 50% ztrátám energie. Bruno Winter nechal instalovat dva zcela nové parní stroje sloužící k pohonu elektrických generátorů. Tyto dodávaly elektřinu elektromotorům potřebným k pohonu všech strojů v továrně.

Karel Winter

Rodinné vzpomínky mluví o Karlu Winterovi jako o zaníceném výzkumníkovi a výborném fotografovi. Velice podrobně byl obeznámen s technologiemi pěstování různých odrůd ječmene a s užitím nových speciálních metod výroby sladu. Byl jedním z prvních průkopníků v užití ozimého ječmene, který se pro výrobu sladu začínal používat v zemích celého světa. Jeho mikrofotografie z výzkumů změn v ječných zrnech během klíčení a výzkumy závislosti různých postupů při sladování na charakter piva se staly mezinárodně proslulými. Slad vyrobený ve sladovně bratří Winterů byl pod značkou Castello expedován do celého světa a získal velké množství zlatých medailí na mezinárodních výstavách.
O soukromém životě Karla Wintera toho mnoho nevíme. Jedinou, pro nás podstatnou informací je to, že jeho velkou vášní byl lov vysoké a černé zvěře. Dle pamětí potomků rodiny měli "...Wintrovi lovecká práva v rozsáhlých lesích plumlovského velkostatku. Karel Winter si pro lovecké účely nechal zbudovat srub nedaleko obce Mysliovice (Myslejovice)."
Karel Winter se v roce 1907 oženil s Melanie Nettlovou (1886 - 1976), která pocházela z Trutnovska. Rodina Nettlů zde vlastnila rozsáhlé lesy, papírnu a brusírnu dřeva ve Špindlerově Mlýně. Podle potomků Karla Wintera se v rodině tradovalo, že manželství s mnohem mladší Melanie nebylo šťastné. Karel Winter byl totiž zamilován do sestřenice své ženy, ale podle židovských zvyklostí musel údajně akceptovat předem smluvený sňatek s Melanie. Nechtěným manželstvím byl Karel velice deprimován a tvrdí se, že právě tento fakt jej nakonec dohnal k zoufalému činu sebevraždy. Karel proti sobě obrátil zbraň v neděli 12. května po skončení lovu v myslejovických lesích. Podle pamětí rodiny se incident udál v bezprostřední blízkosti chaty. Nedlouho po sebevraždě se jeden z účastníků lovu dostavil k Melanie a značně opilý jí sdělil, co se stalo. Můžeme se tedy domnívat, že k hrůznému činu mohl Karlovi pomoci i alkohol.
Oznámení o úmrtí se objevilo s dobovém tisku. Hlasy z Hané z dubna 1912 přinesly na titulní straně krátkou zprávu o skonání Karla Wintera. Ve stejném čísle byla věnována celá strana smutečnímu oznámení. Další číslo přineslo vyjádření vděčnosti za projevenou soustrast rodině. Karel Winter byl pohřben do rodinné hrobky na židovském hřbitově v Prostějově. Kdo se zasloužil o vybudování pomníčku u chaty Wintrovka není známo.

V digitalizovaných matrikách židovských obcí umístěných na serveru Národního archivu můžeme dohledat konkrétní záznam o úmrtí:

Karel Winter, majitel pivovaru, bytem v Prostějově, Rejskově ulici
datum a hodina úmrtí: rok 1912, 12. květen, v 8 hodin večer
místo úmrtí: Myslejovice
příčina smrti: sebevražda zastřelením v nepříčetném stavu (Selbstmord durch Erschiessen im unzurechnungsfähigen Zustande)

Karel Winter po sobě zanechal kromě vdovy také dvě dcery - Valerie (1908 - 1959) a Hildegardu (1910 - 1999). Melanie s oběma dcerami o rok později odchází do Vídně a podruhé se provdává za Hugo Neufelda, se kterým má své třetí dítě, Petra (1923 - 2006). Karlova dcera Valerie se později provdává za Tonyho Mendla, Hilde se provdává za Karla Halbana. Po Křišťálové noci oba páry opouští Vídeň a emigrují do daleké Austrálie (Edgecliff, New South Wales, dnes součást Sydney). O rok později za nimi přijíždí i Melanie s manželem a synem. Hilde v Austrálii s manželem zakládá módní salon a kloboučnickou firmu "Madeline Rose", která je poměrně úspěšná (mj. návrhy klobouků pro Broadway). Po smrti manžela se podruhé provdává, ale i druhé manželství je bezdětné. Umírá v roce 1999. Podle potomků byla velmi inteligentní ženou (doktorát z angličtiny na Vídeňské univerzitě).
Vally a Tony jsou nuceni si v roce 1944 změnit jméno z Mendl na Mayne kvůli protiněmeckým náladám. Tony se po válce zabývá vazačstvím knih, později získává podíl ve firmě vyrábějící ženské spodní prádlo. Po smrti Valerie se podruhé ožení. Dosud žijící syn Tonyho a Vally, tedy vnuk Karla Wintera, přechovává rodinné fotografie a paměti na doby dávno minulé.

Bruno a Hugo Winterovi

Po smrti Karla se stává jediným majitelem podniku Bruno Winter. V té době, kvůli velké konkurenci prostějovských pivovarů, je zastavena výroba piva a podnik se nadále věnuje pouze výrobě sladu. Bruno Winter později rozšiřuje své podnikatetelské aktivity o tovární zpracování ovoce a zeleniny (výroba marmelády, kvašeného zelí). Shodou náhod se při svých obchodních cestách v Německu setkává s majitelem továrny na knoflíky vyráběné ze sušené dobytčí krve. Vzhledem k síle konfekčního průmyslu v Prostějově vycítí příležitost a v areálu sladovny a pivovaru zakládá již zmiňovaný podnik Kornolith, zabývající se výrobou knoflíků z rozemletých koňských a dobytčích kopyt. Při vedení podniku mu aktivně pomáhá jeho syn Hugo, světoběžník, ale velice nadaný a technicky zdatný odborník, který byl zodpovědný za specifické pustupy výroby.
Přichází tragické období okupace, které na židovskou rodinu Winterů dolehne velmi ničivě. Sladovna je arizována v roce 1941, Bruno Winter a jeho manželka Therese spáchají den před nástupem do transportu sebevraždu, jejich syn Kurt, který se aktivně účastní odboje, umírá v roce 1943 v koncentračním táboře v Osvětimi. Starší syn Hugo odchází na začátku války přes Francii do Velké Británie. Již ve Francii se připojuje letcům čs. armády. Po Dankerku se dostává do Velké Británie a slouží, jako pozemní personál, v Duxfordu u slavné 310. stíhací perutě RAF. Střídavě však dohlíží na dceřinnou továrnu Hornflowa, která byla před válkou Bruno Winterem vybudována v SZ Anglii. Pro potřeby vedení výroby v továrně je nakonec, po nemalých průtazích, později uvolněn z čs. armády a do konce války se již trvale věnuje práci v továrně. Po osvobození plánuje navrát do Československa a převzetí výroby v obou prostějovských podnicích. Ač pro jeho návrat
hlasuje i většina dělníků, nedlouho před jeho návratem do Československa přichází únor 1948. Hugo Winter i s rodinou zůstává natrvalo ve Velké Británii. Takto smutně se tedy uzavírá historie jedné významné prostějovské rodiny.

Nelze se nezmínit o jedné hmatatelné památce, která Prostějovu po rodině Winterů zbyla - je jí část velice cenné sbírky hodin, kterou Bruno Winter věnoval prostějovskému muzeu těsně předtím, než mohla být rozkradena nacisty.
Ač byl náš článek doplně o další zajímavá fakta a jménům byly díky fotografiím přiřazeny tváře, zřejmě nikdy se nedočkáme přesného zodpovězení všech otázek souvisejících s okolnostmi sebevraždy Karla Wintera. Je to již velmi dávný příběh... Vždy, když stojím před malým pomníčkem Karla Wintera, zasním se a představuji si dobu, kdy v okolních lesích ještě nezely jizvy v podobě kůrovcových holin a když zde prodléval Karel Winter...Co se mu asi honilo hlavou onoho osudného květnového dne? Odkryté souvislosti mi však na mysl přinášejí také skličující představy o tom, jak se asi cítil jeho bratr Bruno, když se loučil se svou početnou sbírkou starodávných hodin a když později se svou rodinou sdíleli temný osud židovského obyvatelstva nejen Prostějova, ale i celé Evropy. A jak se ve stejnou chvíli cítil jeho syn Hugo, který mohl pouze hádat, co se stalo s jeho blízkými v okupovaném Československu?

Na závěr článku bych chtěl poděkovat několika lidem, bez nichž by nebylo možné článek rozšířit o nové informace. Jsou to především potomci rodiny Winterů žijící v zahraničí. Jmenovitě je to vnučka Bruno Wintera, paní C.Williams žijící ve Velké Británii, která poskytla neuvěřitelné množství informací o rodinné historii a fotografií. Žel tyto informace přesahují rámec tohoto článku a našich webových stránek, proto je zde neuvádíme, ač by to bylo velmi zajímavé čtení. Dále děkuji paní A. Goldman, australské příbuzné rodiny Winterů, která vyvinula obrovské úsilí a vypátrala žijícího vnuka Karla Wintera G.Maynea. Ten rovněž poskytl cenné informace a unikátní fotogrfie, které můžete vidět v naší fotogalerii. So many thanks to all those people!  

Buchtelberg

fotogalerii ke článku naleznete zde

Prameny a literatura:
MAYNE, G.: Maternal History: Nettl, Winter, Nuffield Family, nepublikováno
WINTER, H., Williams, C.: History of family Winter, nepublikováno
emailová korespondence s britskými potomky Bruno Wintera a australskými potomky Karla Wintera

CYDLÍK, T. et al.:  Historie a současnost podnikání na Prostějovsku, 2009
SKOŘEPA, H.: Přírodní skvosty Prostějovska, ČSOP Iris Prostějov, 2006
VIKTOŘÍK, M.: Osudy olomouckých sladoven a sladovnických firem v kontextu vývoje sladovnického průmyslu (od 60.let 19.století do roku 1948), Olomouc, 2007
WINTER-SOBOTKA, Peter: Die Brauerei und Malzfabrik in Haniowitz und die Familie Winter, deponováno v knihovně SOkA Olomouc
Hlasy z Hané, SOkA PROSTĚJOV