Kolem Roubčické, nebo Pytlácké studánky jsme chodili po mnoho let, aniž jsme o ní vůbec tušili. Pomístní jméno jsme sice znali, ale přesnou polohu ne. Až stará porostní mapa a ústa pamětníka prozradila, kde se studánka nachází. Musím říci, že jsme byli velmi překvapeni, že studánka zdárně přežila všechny dějinné etapy existence vojenského prostoru. Ačkoliv leží téměř uprostřed dopadových ploch, letité vřavy vojenských cvičení jakoby se jí vyhnuly. Ve studánce se tak i dnes stále rodí nesmělý ručej, který se později stává Pytláckým potokem.
Název Roubčická studánka vznikl zkomolením německého názvu Raubschützen Bründel = Pytlácká studánka. Německý název studánky je doložen již na obrysové mapě revíru Myslejovice z konce 19. stol. (název oddělení č.73 Beim Raubschützenbründel), studánka však může být ještě starší, vzhledem k poloze na tzv. Hanácké cestě, která byla často využívanou spojnicí mezi "horami" a úrodnou Hanou. Německé názvy, které nejsou v této oblasti příliš obvyklé, vznikly zřejmě díky přítomnosti německy mluvícího lesního personálu na území tehdejšího liechtensteinského velkostatku v Plumlově. Pro pořádek uvádíme, že ve Vojenském újezdu Březina se nachází ještě jedna Pytlácká studánka a to v Kočičím žlebu v Žárovickém polesí.
vlevo výřez z obrysové mapy revíru Myslejovice z konce 19.stol, vpravo stav před opravou
V uplynulých letech si nepamatuji, že by někdy studánka vyschla - pramének živil hladinu vody ve studánce i v nejparnějších letech. Jakkoliv se voda drala ze studánky na světlo světa tiše, studánka samotná přímo řvala po pozornosti a opravě. Celá polovina nasucho vyskládaného zdiva byla sesuta a stříška studánky, tvořena ohromným placákem, byla rovněž zřícena. Za takto neutěšeným stavem stálo zapomnění, roky bez údržby a zřejmě i kořeny blízko rostoucího smrku, které zdivo zcela rozrušily. Rozhodli jsme se studánku vzkřísit k novému životu.
Úkol zněl jasně - rozebrat zřízené zdivo, dozdít do původní výše a zbavit studánku letitých nečistot. Žádné necitlivé úpravy, betonování, instalace jakékoliv stříšky, či jiné "vylepšování" nepřicházely v úvahu. Chtěli jsme co nejvíce zachovat původní vzezření studánky.
Práce to však nebyla jednoduchá. Nejprve bylo třeba sejmout placáky kryjící samotnou studánku, odhalit zřícené zdivo odkopáním zeminy a odebrat jej až na pevné základy. Po shlédnutí krásně kruhového průřezu studny a vzorně vyskládaného zdiva jsme museli uznat, že původní budovatelé studánky odvedli opravdu poctivou práci.
Předtím bylo ale nutné najít dostatek vhodných kamenů, použitelných pro doplnění zdiva. Kameny jsme nakonec nalezli v menším či vzdálenějším okolí studánky. Studánka jsme mezitím vyhloubili na úroveň původního dna, což znameno odtěžit necelý metr bahna a usazenin. Při vybírání jsme nalezli i několik památek na dávné žíznivce - něco málo střepů hliněných nádob a starý knoflík.
Za dosti usilovného vylévání vody, protože pramen se ukázal býti poměrně vydatným a rychle vyplňoval nově vyhloubenou studnu, se nám pomalu dařilo dozdívat levou stranu zdiva a prostor za ním dostatečně vyztužit a zbavit kořenů. Někdy dalo hodně práce najít vhodný kámen, který by na zvolené místo pasoval a zároveň dobře "svázal" zdivo. Inu, vypadalo to skoro jako skládání mnohadílného puzzle. Nakonec jsme studánku seshora překryli původními i zcela novými placáky dovezenými až od Hraničního potoka. Poslední tečkou bylo vydláždění koryta před studánkou většími kameny, které měly zpevnit věčně rozbahněný prostor před studánkou a zajistit tak bezpečný přístup k vodě.
vlevo detail rozpadlého zdiva, vpravo hašení ohromné žízně vodou přímo ze zdroje :-)
vlevo těžba usazenin a prohlubování dna studánky, vpravo odhalení bytelných základů studny
A bylo hotovo. Celkový čas strávený opravou dosáhl asi 8 hodin ve dvou osobách. Pracovníkům, tedy nám, byla stanovena minimální hodinová mzda sestávající z několik návalů dobrého pocitu a prémiové složky v podobě záplavy nadšení. Odměna byla vyplacena okamžitě po vykonání práce, studánka se tedy ukázala býti skvělým zaměstnavatelem :-). Poslední fází opravy studánky bylo hrubé očištění okolí, zakrytí štěrbin mezi kameny a zametení stop po naší činnosti. Mezitím se voda ve studánce krásně vyčistila a my jsme mohli spatřit, že změnu k lepšímu již ocenili první dva obyvatelé - čolci. Určitě to mělo smysl!
nahoře vzhled studánky po dokončených úpravách. Líbí se Vám?
Doufejme tedy, že jsme tak zdárně přispěli k přežití a budoucnosti jedné z mála památek cílových ploch, jejíž jméno se nevytratilo z lidské paměti a která pamatuje doby, kdy zde šuměly lesy starých liechtensteinských revírů a kdy zde svá ústa svlažovali a žízeň hasili lesní dělníci, lovci, pocestní nebo zvěř.
Patroni Roubčické studánky
Lindenberg a Buchtelberg
V případě jakýchkoliv dotazů nebo připomínek k obsahu stránek pište prosím na viktoria.hohe@seznam.cz