Tábořiště Kozí Horka I.

Již v prvorepublikových studiích zabývajících se možností lokalizace vojenského výcvikového tábora do naší oblasti bylo počítáno z výstavbou soustředěných ubikací či vojenských táborů. Plány hovoří o výstavbě tří táborů. Prvním z nich měl být tábor situovaný v lesním celku Obora nad Podhradským rybníkem v Plumlově. Druhý z táborů měl býti vystavěn v prostoru jihovýchodně od obce Drahany, bližší lokalizace je bohužel neznámá. Konečně posledním táborem, který se jako jediný podařilo rozestavět a posléze i dobudovat byl tábor Kozí horka nad obcemi Dědice a Hamiltony u Vyškova.

Kozí Horka

Pro tábor Kozí horka bylo vybráno návrší nad obcí Dědice, kde se do té doby nacházela úzká políčka obhospodařovaná místními sedláky. Vřetenovitě tvarovaný prostor byl jasně vymezen svahem údolí Velké Hané od JZ a komunikací, která odbočovala ze silnice Dědice Radslavice a směřovala přes Vešperk a sv. Annu na Ferdinandsko. Tábořiště bylo původně proponováno pro 2 pluky, 3300 lidí, 200 koní, jeden dělostřelecký oddíl. Není nám známo, kdy bylo započato s výstavbou tábora. Vodítkem však může být zmínka o nákupu 21 železných koster z Vítkovických železáren určených pro výstavbu montovatelných baráků tábořiště ve Vyškově, která je uvedena v dokumentech pocházejících z býv. síně tradic na zámečku Ferdinandsko. Tato zmínka je datována do dubna 1938, z čehož lze usuzovat, že výstavba tábora byla započata ještě před okupací naší republiky.

Po okupaci Československa a převzetí výcvikového tábora něm. armádou byl areál tábořiště s pomocí protektorátních firem dobudován do podoby, která jepředstavena na předkládaném plánku. V komplexu budov byly v pozdější době umístěny dvě výcvikové školy - Fahnenjunkerschule der Panzertruppe 1 (Nižší praporčická škola 1 tankových vojsk) a Oberfähnrichschule der Panzertruppe 2 (Vyšší praporčická škola 2 tankových vojsk = Škola důstojnických čekatelů). Budovy v táboře byly zděné (snad i dřevěné), většinou přízemní, max. dvoupodlažní, se sedlovými střechami. Hlavní tepnou celého tábora se stala spojnice jižní a severní brány, z níž byly vytyčeny kolmice postranních "ulic" oddělujících jednotlivé bloky a části tábora. Ulice a ostatní prostranství bylazkrášlena výsadbou stromů. Samozřejmostí bylo zavedení elektřiny a vody. Sloh budov lze charakterizovat jako ryze účelový. Přesto je možné vypozorovat jisté typické stavební znaky: situování budov do svahu, nízké štíty, ze štítové stěny situované vchody do jednotlivých baráků, nad nimi umístěné plastické vlysy určené pro nápisy, které prozrazovaly určení budov, typická omítka (nepravidelné drsné plošky v hladké omítce).

Rozbor plánku

Fotokopie plánku, který je předlohou tohoto článku, není vročena, předpokládáme však, že pochází z doby těsně po dokončení tábora (tedy zřejmě z roku 1941). Plán, jehož digitální model je možno shlédnout ve fotogalerii rozlišuje budovy tábora dle příslušnosti k jednotlivým školám. Část budov přísluší Nižší praporčické, část budov Vyšší praporčické škole, menší množství budov pak Komandatuře a Vojenské posádkové správě.
Jižní branou (Süd - Tor), u které byla umístěna strážnice (Wache), se vjíždělo do areálu. Budova strážnice je na originálu plánku rozdělena na 3 dílčí části
(1.strážní služba, 2.místnost pro dozorčího tábora, 2.hotovostní jednotka?).
Cesta procházela přes prostranství, které bylo obestavěno několika budovami. První budovou byla kuchyně (Küche 0.) která pravděpodobně (vzhledem k poloze) sloužila jako vývařovna a výdejna jídel pro sousední komandaturu, posádkovou správu a stráž. Další budovou, která lemovala toto obdélné "reprezentativní" prostranství byla komandatura (Kdtr.), kde sídlilo velitelství tábora. Protější zrcadlová stavba byla sídlem HstoV. (Heeres-Standortverwaltung) čili Vojenské posádkové správy. Zde mohl sídlit správce posádky, posádkoví funkcionáři (pro spojení, automobilní provoz, protivzdušnou obranu, zdravotní službu...) a příslušní úředníci. Další budovy určené pro potřeby komandatury a posádkového velitelství byl umístěny poblíž (celkem 7).
Zmíněné čestné prostranství bylo okrášleno výsadbou stromů a doplněno objektem, který se dle poválečného leteckého snímku jeví jako pomník (neznámého věnování). V tomto místě činíme zmínku o úpravě celého areálu, který díky výsadbě mnoha stromů doslova tonul v jejich zeleni. Svou úpravností učinil tábor dojem i na deputaci hartmanických občanů, kteří, navzdory neblahé vyhlídce na vystěhování rodné obce při své návštěvě u pplk. Hammerschmieda obdivovali toto "vojenské město o více než-li 200 domech seřazených do širokých ulic a prostranných náměstí se svěže zelenými trávníky a krásnými stromořadími...". Dlužno podotknout, že počet budov byl značně nadsazen.
Dalšími budovami byla dvojice baráků, ve kterých byly umístěny ošetřovny (Krankenrevier) Z plánu je zřejmé, že každá škola měla svoji ošetřovnu. Obě byly s ohledem na léčebný režim vzdáleny od míst hromadného ubytování. Kromě ambulancí zde nepochybně byla umístěna i lůžková část pro nemocné, jimž choroba nebo rekonvalescence nedovolovala účastnit se výcviku ani pobývat v rajonu jednotky. Pro pacienty podezřelé z infekčního onemocnění a ojediněle se vyskytnuvší infekční choroby (zejm. střevní, kožní, pohlavní ...) v nich mohl být "izolátor", což byl pokoj se zvláštním režimem vstupu a kontaktu s nemocnými. Vybavení ambulance umožňovalo nejspíše jen drobné chirurgické zákroky a poskytnutí první pomoci při vážnějších úrazech a nemocech. Mohl zde být situován pokoj lékařů a místnost pro řidiče sanitky, dále snad i posádková (společná) zubní ambulance.
Další samostatnou skupinou budov byly důstojnické příbytky (Offizierz Unterkünfte). Jejich funkce je zřejmá z názvu, avšak zda byly obývány i manželkami důstojníků nevíme. V sousedství se nacházela budova důstojnického klubu (Offizierz Kassino). Byl to objekt, v němž se za zábavou scházeli důstojníci a jimi pozvaní hosté. Co vše se mohlo nacházet v této budově? Kupříkladu kantýna, restaurace, salon (pro velitele škol a vyšší důstojnictvo), možná i místnost tradic. S ohledem na skutečnost, že školy byly týlové výcvikové zařízení lze očekávat i čítárnu a klubovnu. Na vhodném místě tabule cti. Výzdoba poplatná vojenskému prostředí s akcentem na příslušnost k Wehrmachtu, k tankovému vojsku, na pěstování hrdosti k němu a k jeho tradicím. (Fotografie techniky, bojišť a hrdinů i velitelů tankových vojsk, modely a makety, uniformy, vyznamenání. Ve vitrinách drobné osobní věci - památky na velitele a frekventanty, kteří se vyznamenali v bojích nebo vyrostli do vysokých funkcí). Číšníky byli vojáci.
Tři menší budovy umístěné SZ od komplexu důstojnických příbytků mohly být vzhledem k odloučené poloze a vzhledu obydlím velitelů cvičiště, posádky či jiných prominentů.
Na východ od důstojnických příbytků vidíme větší volnou plochu obklopenou dlouhými a úzkými stavbami. Mohlo jít o jedno z nástupišť, které bylo dějištěm
nástupu vojáků za účelem rozkazů, výcviku, či dějištěm přehlídek jako tzv. Paradeplatz. O něco menší plocha stejného účelu se nachází severně od prvního nástupiště. V budově umístěné v rohu nástupiště bylo kino.   
Fähnrichheim mohl být objekt, kde byli ubytováni učitelé a instruktoři - praporčíci ze stálého stavu školy. Z plánu je patrné, že pro každou školu měl být vystavěn samostatný objekt, přičemž jeden z nich byl z neznámých důvodů situován až za hranice areálu.
Budov označených jako Küche bylo v táboře celkem sedm. Některé z nich mohly být pouze výdejnou s jídelnami a přípravu jídla pak mohla zajišťovat centrální vyvařovna. Vzhledem k velikosti tábora a barevnému odlišení budov však lze usuzovat, že vývařovny byly 3. Každá škola měla jednu a třetí (Küche 0) vyvařovala pro komandaturu, posádkovou správu a stráž.
Budova označená jako H.Baultg. byla sídlem Vojenské stavební správy. Na teritoriu TüP Wischau měla pravomoc stavebního úřadu směrem ke stavbám k vojenským účelům, měla na starost územní plán, evidenci nemovitostí a jejich správu. Přibližně uprostřed tábora byla na travnaté ploše vyhloubena velká vodní nádrž obdélného tvaru, výmluvně označena jako Feuerlösch und Badeteich (tedy doslova požární a koupací nádrž). Heslo by mohlo být ponecháno bez komentáře, kdyby na pravé straně nádrže nebyla pozvolná šikmá plocha. Mohla sloužit ke vstupu do nádrže pro neplavce a pro ty, kteří se chtěli před plaváním "osmělit", event. v zimě otužovat (v tom případě by měly být zřetelné schody). Takže se lze domnívat, že kromě zásobníku vody a "koupaliště" mohl bazén sloužit i pro výcvik osádek k opuštění utopených tanků a bojových vozidel a k nácviku jejich vyprošťování.
S vodou jako takovou souvisí i funkce trojice budov umístěných v bezprostřední blízkosti nádrže. V první z nich označené jako Badehaus byly hromadné sprchy s kotelnou (pravděpodobně v bíle označené polovině objektu). Vedlejší budova není označena, ale byla v ní (s velkou pravděpodobností již v době vzniku, bezpečně po válce) umístěna hasičská výzbroj.
Severně od "lázeňských" budov ležely bloky baráků sloužící pro ubytování posluchačů obou vojenských škol. Baráky jsou číslovány bez ohledu na příslušnost ke škole čísly 15 až 42, celkem tedy 28 budov. Mezi takto číslované budovy jsou umístěny, mimo již zmíněných kuchyní (či výdejen), čtyři baráky označené G3-G6. Co označení znamenalo bohužel nevíme.
Východně od obytného komplexu leží volná plocha s menší bazénkem a jedinou budovou označenou jako přednáškový sál či objekt s učebnami (Lehrsaal Baracke). Při počtu posluchačů obou škol se zdá být jeden barák učeben trochu málo. Lze tedy usoudit, že největší část výcviku probíhala pod širým nebem a v rovině praktické, t.j přímo v terénu. Protože školy cvičily (jedna velitele tanků a druhá velitele transportérů), museli občas frekventanti sedět i v lavicích. Kromě jiného se nepochybně učili: Řízení vozidel, velení osádce a četě  - okrajově i rotě, teorii střelby ze zalafetovaných zbraní a využívání jejich palebné síly, ochranu proti tankům, letadlům a ohni, použití tanků v obraně, útoku, léčce, průzkumu, zteči, protizteči, jízdy (i v noci), organizaci spojení a velení v tankovém pluku (brigádě), zásady boje v noci, ve městě, improvizované opravy techniky, základy první pomoci, taktiku nepřítele, vyhodnocení terénu, maskování, ukrytí, součinnost s pěchotou. Nepochybně topografie, zásady sebezáchovy, činnost při zajetí. Nelze zapomenout na nějakou formu ideové přípravy.
Volnou plochu lemuje dlouhá řada budov, sloužících původně jako stáje, či sklad různého materiálu. Na plánu jsou označené paradoxně jako ehem. Stelle = bývalé stáje (maštale), což je vzhledem ke stáří budov v době vzniku dokumentu poněkud podivné. Mohly zde být také skladován proviant, výstroj, výzbroj, mat. zdravotnický, ženijní, náhradní díly k technice, pohonné hmoty v kanystrech a sudech. Též materiál k výcviku, opravám a úklidu. Barevné označení "příslušnosti" objektů ke školám může být chápána jako informace o tom, která z nich v těchto objektech a jejich okolí vykonávala úklid a v případě potřeby obsah skladů vynášela do bezpečí nebo nakládala na vozidla.
Waffen Meisterei (výzbrojní dílny) umístěné na východním okraji areálu mohly zajišťovat opravy ostatního výzbrojního materiálu. Zbraní střelných - osobních i zalafetovaných, spojovacího materiálu, elektrocentrál a ostatní výzbroje, jejíž bojeschopnost se nemusela řešit výměnným způsobem. Nepochybně byly dílny obsazeny personálem odborně zdatným, vynalézavým a schopným i při válečném nedostatku materiálu kvalifikovaně improvizovat. Můžeme jen hádat, zda menší budova severně od dílen mohla či nemohla být muničním skladem. Vzhledem k odlehlé poloze by se to nabízelo.
Kfz. Werk byly opravnami vozidel. Do neoznačené budovy naprovo od Kfz. Halle a Kfz. Werk by bylo možno situovat kanceláře technické skupiny a sklad
náhradních dílů. Kfz.Halle, doslova Haly pro motorová vozidla, lze dát do souvislosti se sousedními Waffenmeisterei a Kfz. Werk. Zde vozidlo převzaté
mechaniky a s kvalifikovaně diagnostikovanými závadami čekalo na opravu. Pokud se opravovaly vozové součásti odvezli jej do Kfz. Werku, pokud  jiné zařízení (výzbroj, spojovací, optické, ... prostředky) pracovali na nich mechanici z Waffen-meisterei buď přímo v hale nebo vadné součásti vyjmuli a vzali do dílny.
Předávání vozidel uživatelům probíhalo zde. Ostatní Kfz. Hallen mohly být garážemi.
V ostatních neoznačených budovách mohly být umístěny prádelna, ševcovská a krejčovská dílna. Někde také musela být správa táborových objektů (údržbáři, klempíři, sklenáři, zedníci, kotelníci, sklady uhlí ...), dále záhony, skleníky a obydlí zahradníka, který se staral o výsadbu květin, aj.

Poděkování: fotokopie plánku pochází ze soukromého archivu paní PhDr. Dagmar Stryjové. Za poskytnutí plánku pro naše účely ji na tomto místě vřele děkujeme.
Při interpretaci původního plánu byly použity cenné poznatky -veterana22-

fotogalerii s plánkem a modely naleznete zde.

Prameny:
fotokopie plánu tábořiště Lager Süd, nedatováno
veteran 22 a jeho poznatky
KOZÍLEK, R.: 30. výročí vzniku VVŠ PV, in: Profil, časopis VVŠ PV ve Vyškově, číslo I/2002, s.1-8.
dokumenty z býv. síně tradic na zámečku Ferdinandsko
PŘÍVAL, V. a kol.: Prostějovsko za války, Prostějov, 1948, s.37
vlastní průzkumy