Tankové garáže na Úpalí

Další zajímavou stavbou spjatou s historií Výcvikového tábora u Vyškova je areál bývalých halových garáží a augmentace vozidel na Úpalí. Jedná se o poměrně rozlehlý soubor budov ležící nedaleko hranic VÚ Březina. Dalo by se říci, že jde o první a poslední velkou stavbu, která byla na území tehdejšího výcvikového tábora realizována ještě před okupací ČSR. Dle nových zjištění se navíc jedná o jedinou stavbu na území újezdu, jejíž návrh pochází z pera význačného moravského architekta.

O projektu

Ve Vyškově byla od září 1936 dislokován Pluk útočné vozby 2 (dále PÚV 2), který byl po krátkodobém provizoriu umístěn v nově vybudovaných kasárnách Jana Žižky z Trocnova. Později sem bylo přesunuto také Učiliště útočné vozby z Milovic. Výstavba komplexu tedy logicky souvisela s potřebou technického zázemí pro PÚV 2 v podobě vytápěných hal a opravárenských objektů v dosahu Výcvikového tábora a výcvikových ploch pro útočnou vozbu. Autorem architektonického návrhu halových garáží byl Jindřich Kumpošt. Tento vynikající brněnský architekt a urbanista, autor mnoha význačných staveb v Brně a dalších moravských městech, projektoval například i zmiňovaná kasárna Jana Žižky z Trocnova (zničena roku 1945), nebo kasárna 5. leteckého pluku v Brně (zbourána v roce 2011). Stojí za zmínku, že mezi areálem na Úpalí a brněnskými kasárnami je ze stavebního hlediska jistá souvislost. Ministerstvo národní obrany totiž v žádosti o vypracování projektu architektu Kumpoštovi přímo zdůrazňuje, aby garáže ve Vyškově byly projektovány podobně jako garáže kasáren 5. leteckého pluku v Brně. Zadání projektu je datováno 3. července roku 1937. Hotový projekt halových garáží předložil architekt Kumpošt o dva týdny později stavebnímu ředitelství III. sboru. Celkové náklady na výstavbu objektů a úpravu okolí byly stavební firmou vyčísleny na téměř 9 688 tisíc Kčs.
Podle výkazu prací byl projekt v některých bodech pozměněn. Bylo užito levnějších materiálů (např betonová dlažba namísto kostkové), realizace některých prací byla provedena pouze v nejnutnější míře (instalatérské, elektrotechnické práce), případně došlo k úplnému vynecháním některých prvků (budova spojovacího traktu mezi I. a II. blokem garáží se záchody a umývárnou, betonové žlaby a rigoly). Díky těmto úsporným opatřením byl rozpočet na stavbu snížen o více než 2 miliony Kčs.
S úpravami terénu na budoucím staveništi se dle leteckých snímků začalo již v letních měsících 1937 (patrné zemní práce, ubikace pro stavební četu a větší množství dlouhých předmětů, snad drenážních trub). Podle dochovaných archiválií probíhala stavba velice rychlým tempem (v listopadu se hovoří již o betonáži konstrukcí). Konečné náklady (vlastní stavba + vybudování kanalizace, el. přípojky, nepředvídané náklady, atd) dosáhly výše 8 612 tis Kčs. Z uvedeného tedy usuzujeme, že výstavba areálu na Úpalí byla pravděpodobně zcela dokončena před příchodem okupantů.

Poloha a popis areálu

Areál budov byl situován do lesního porostu západně od kóty Úpalí (436 m n.m.), na některých mapách též zkomoleně hanácky jako Opály. Komunikační dostupnost zajišťovalo napojení na dnešní páteřní komunikaci, která podél budoucího areálu směřovala dále na Véspěrk a Ferdinandsko. Samotné výstavbě budov předcházely úpravy terénu, neboť povrch staveniště vykazoval mírný (2-5%) sklon směrem k J. Kácení lesního porostu se z důvodu krytí stavby mělo dít pouze v nejvyšší nutné míře. Srovnáním mírně svažitého terénu byly vytvořeny tři plošiny, dostatečně velké pro umístění bloku a komunikační obsluhu všech čtyř stran budov. Původní projekt počítal se třemi bloky garáží o deseti polích (budovách). Způsob provedení stavby vycházel z již hotového projektu garáží v brněnských kasárnách, objekty na Úpalí však měly vyšší užitkovou výšku (o 0,5 metrů). V každém bloku mělo být vždy jedno krajní pole určeno pro umístění dílny a skladiště. Prostřední blok měl být původně umístěn asi o 20 metrů západněji oproti frontě prvního bloku. Původně projektovaná dispozice (tři bloky po deseti polích) byla z neznámého důvodu změněna takto: severní blok (11 polí), střední blok (9 polí) a jižní blok (10 polí). Mezi středním a severním blokem byla záměrně ponechána větší vzdálenost - cvičícím vojskům tu měla být zachována cesta do Cigánského žlíbku.

Každý blok byl řešen jednotně jako celek o určitém počtu polí s obloukovými štíty nad jednotlivými vjezdy. Klenbový rozpon jednoho pole je 10 metrů, hloubka pak 36 metrů. Výška jednoho pole nad vrchol klenby je 5,7 metrů, výška k patce klenby 3,9 metrů, výška dveřního otvoru pak 3,6 metrů. Stavba je navržena jako železobetonový skelet se segmentovými volnými klenbami. Interiér bloků byl členěn příčkami na menší prostory (zpravidla o šíři 2-3 polí, dílna a skladiště v 1, poli členěno na 5 menších místností). Východní stěna každého pole je prolomena vždy jedním širokým vjezdovým otvorem, který byl opatřen skládacími vraty, která umožňovala rozevření celého vjezdového otvoru v plné šíři. Oblouk štítu byl opatřen okenní výplní, která zajišťovala dostatečný přísun světla do interiéru. Zadní trakt byl opatřen menšími okny a několika skromnějšími vjezdovými otvory (tak je tomu i dnes), přičemž i zde byly štíty prosvětleny okenní výplní. Boční stěny každého bloku byly opatřeny sedmi opěrnými pilíři. Hmota stěn mezi pilíři byla prolomena úzkými obdélnými okenními otvory. Výjimkou byly střední a severní bloky, jež byly na bočních stěnách opatřeny několika velkými okenními výplněmi a vjezdy (zmiňované dílny a skladiště). Každý objekt byl zastřešen obloukovou střechou, která kopírovala tvar štítu. Při hlavním vjezdu do areálu byla vybudována menší budova sloužící administrativě a strážní službě (vrátnice). V původním projektu bylo počítáno s výstavbou oplocení, na fotografiích z období okupace však oplocení není patrné.  

Stav za okupace

Podle předválečných map z let 1938 - 1939 stály na Úpalí původně pouze tři výše popsané bloky budov. Budova vrátnice v mapách zanesena není, což však nemusí znamenat to, že nebyla postavena. Po okupaci zbytku ČSR a následném stavebním boomu (tábořiště Kozí horka, cvičné objekty) byly i zde vybudovány nové stavby. Podle dobových leteckých snímků se vesměs jednalo o obdélné přízemní budovy se sedlovou střechou, které snad stylově odpovídaly svým současníkům vystavěným v nedalekém táboře na Kozí horce.

Jediným známým dokladem, jež prozrazuje, k čemu za okupace jednotlivé objekty v areálu sloužily, je kopie německého plánu Úpalí z 1.pol.40. let. Stejně jako na plánu tábořiště na Kozí horce je i zde zřetelné rozdělení budov podle příslušnosti k jednotlivým školám. Jak je vidno, k původním blokům čs. objektů přibyly další budovy. Budova vrátnice byla zřejmě rozšířena o sociální zařízení (umývárny a záchody). V protějším objektu byly situovány služebny a úřední místnosti (Geschaftszimmer). V jižním bloku garáží byly umístěny opravny vozidel (Kraftfahrzeug Werkstatt), ve střední části pak garáže, doslova haly (Kraftfahrzeug Halle) pro vozidla. Z plánku je patrné, že veškeré budovy garáží náležely výcvikové rotě tankistů a stíhačů tanků (Panzer und Panzer Jäger Ausbildungs Kompanie). Nejsevernější část bloku byla označena jako Küche, tedy kuchyně, která pravděpodobně nebyla jen pouhou výdejnou, ale spíše i vývařovnou jídel pro celý areál. V objektech středního bloku byly nejen garáže, ale také výzbrojní dílny (Waffenmeisterei). Čtyři baráky ubikací pro posádku byly umístěny mimo areál západně od dnešní páteřní komunikace. Využití severního bloku a 
dvojice baráků vystavěných podél páteřní cesty plánek již nesděluje, avšak jejich funkce mohla být obdobná jako u zmíněných objektů (náležely však nižší praporčické škole tankových vojsk). Z uvedených informací je patrné, že areál sloužil jako plnohodnotné technické zázemí pro garážování, opravy a vyzbrojování bojových vozidel, jež sloužily pro výcvik jednotek Wehrmachtu.     

Současný stav

Pozdější osud jednotlivých budov areálu byl značně rozdílný. Původní čs. objekty halových garáží přežily až do současnosti, byť byly po ztrátě své původní úlohy postiženy mnoha přestavbami. Původní vzhled a snad i vnitřní dispozice objektů byla měněna dle aktuálních potřeb. Časté bylo zazdívání vjezdových otvorů některých vjezdů a výplní štítů, zazdívání či probourávání nových oken, dveří atd., což postihlo zejména zejména jižní a střední blok. Původní vybavení (elektroinstalace, svítidla, vrata) bylo postupně odstraňováno a měněno s pozdějšími přestavbami. O výbavě interiéru a případném technickém či strojním zařízení nevíme bohužel nic.Dále se dochovala budova vrátnice a menší objekt jižně od ní, který sice není uveden na plánku, ale předpokládáme u něj válečný původ. Budova služeben mohla být zničena ještě ve 40.letech (na let. snímku z roku 1953 již není patrná), do dneška se dochovaly pouhé zbytky její podezdívky. Úplně zanikl celý komplex ubikací ležící východně od jižního a středního bloku někdejších garáží (na let. snímcích z roku 1953 stojí jen dvě a "polovina" třetí budovy), stejně tak i dva baráky u severního bloku. Těsné sousedství jižního bloku bylo v pozdější době zastavěno utilitárními objekty nízkých plechových hal. V současnosti je celý areál oplocen, střežen a slouží jako sklad armádního materiálu.

Prameny
VHA Praha, fondy St.ř. III. sb.
http://www.vvpdedice.net/jednotky/uciliste/index.html
http://www.bam.brno.cz/architekt/22-jindrich-kumpost
archivní letecké snímky z let 1937 a 1953
vlastní průzkumy