Bývalá turistická značka Myslejovice - Ferdinandsko

ALOJZOV - odbočka na CHLUM a ZÁHOŘÍ - MYSLEJOVICE -

STŘÍBRNÁ - FERDINANDSKO

Pěkným výletem na celý den z Prostějova nebo Vyškova jest vycházka na Ferdinandsko, bývalý lovecký arcibiskupský zámek, dnes myslivna, ležící v rozsáhlých lesích ve výšce něco přes 500 m n.m.. Nejbližší kóty mají údaje 530 a 490. Stýkají se tu turistické značky od Prostějova (a od Myslejovic) žlutá a taková též od Vyškova a vychází odtud modrá na Nové Sady a do Drahan k autobusovému spojení státní linky Prostějov - Plumlov - Drahany - Sloup - Macocha. A asi 1 km od Ferdinandska na sever lesní silnicí z Podivic vede na západ značka zelená.
Ferdinandsko obklopují širširé revíry nádherných smíšených lesů, černých i listnatých, smrků, borovic, modřínů, buků, dubů a bříz jako komplexy Stříbrná (553 m), Podivická hora, (454 m), Pivničky (503 m), U jezírek, Srnčí (539), Lipová (477), U výra mezi Pustoměří, Rychtářovem, Studnicí, Drahanami, Hor. Otaslavicemi a Plumlovem.
Z Prostějova nejlépe jest jeti státním autobusem do Určic, Alojzova a přímo do Myslejovic nebo jiným autobusem přes Křenůvky do Myslejovic a pak pěšky stále a stále lesy na Ferdinandsko za půl 3. hodiny přes Stříbrnou.
Kdo zajede jen do Alojzova, mŮže odbočiti na horskou vlnu ke kótám (s vojenskou rozhlednou) Nad bukem (432 m), na Chlum (407 m) a k lesní kapličce pod Chlumem do Seloutek. V Alojzově od hostince U Cásků dáme se návsí nahoru ke kepličce a k posledním stavením č.17 a 18, kde najdeme žluté značky, k rybníčku a za ním do polí k lesu před nímž se otevře rozsáhlá vyhlídka na velikou část Hané. Až k Hostýnu klouzá zrak. Smrkovým lesem stoupáš k rozhledně, úplně v lese skryté. Opustíš značky a průsekem lesním trochu doleji pod hlavním hřebenem procházíš výslunná místa, krásná zvláště na jaře, když nevěsty břízy se odívají do svatebního hávu.

Plumlov rudou střechou vysokého zámku a kostelem a Krumsín se štíhlou věží kostela sv. Bartoloměje z r. 1865 - 67 svými staveními prohlédá mezi stromy. Svahem dolů se přijde k boudě, kde se v létě o nedělích čepují nápoje u laviček v lese a u rozsáhlé lesní školky rozložené mezi lesy. Jsi v Seloutském lese, narazíš na žlutou značku a po ní sejdeš kolem vysokého kříže z r. 1879 mezi 2 stromy, nákladem obce krumsínské postaveného, pod oblou homolí lesem borovic a modřínů zarostlou s lomem na kámen u rozcestí cest, do Plumlova. Zahneš-li do prava na pláň, s které vidíš dlouhou zalesněnou vlnu Kosíře, sv. Kopeček, Kostelec, Ohrozim, Čelechovice, Smržice, Stichovice, přehradu s vodou a dozadu v celé šíři vysočinu Drahanskou, přijdeš po chvíli k triang. bodu u vojenského stanoviště stráže nad střelnicí pod Domamyslickými háječky. Od ní hlubokým úvozem ukáže se Prostějov v celé rozložité délce a za ním Dub. Na jaře k Domamyslicům kráčíš tu pod samým hávem rozkvetlého stromoví v alejích třešní a jabloní, plných bzučících bachratých žlutohnědých čmeláků.
V Seloutkách jest myslivna, bývala tu tvrz, sídlo zvláštního statku a k němu náležela dnes zaniklá ves Klobouček (Klobučky) se svobodným dvorem. Ve 14. stol. (1325) náležely Seloutky k Plumlovu. V 15. a 16. stol. odkázali nebo prodali dědici Seloutky Jan Děvečka z Herštejna a Jan z Čertoryj majetek rodu Pernštýnskému a sice Vratislavovi a Vilémovi (L493 a 1512). Vojtěch z Pernštýna zakládal tu vinice r. 1558. V seloutské kapli P. Marie Pomocné z r. 1802 chovají pěkný renaissanční kalich z r. 1538. Určické farní účty k r. 1740 mají zmínku o této kapli. Alojzov je původu mladšího, r. 1784 založil osadu kníže Alois z Liechtenštejna, po něm má také jméno.
Myslejovice, ves původu Šlechtického, je ze 14. století (1368). Patřila Petru z Kravař, pak ji daroval s dvorem, rybníkem a mlýnem klášteru augustiniánů v Prostějově. Za válek husitských klášter zanikl a ves připadla, k panství plumlovskému.
Myslejovice (Mysliovice) jsou pěkná osada s výstavnými statky s kostelem Neposkvrněného Početí P. Marie z r. 1788 a křížem z r. 1748 před ním, obklopená lesy Žákovcem (401 m), Morkovcem (405 m) a Kozákovem (423 m). Nynější románský kostel je z r. 1852?56. Blízké kopce Zámčisko, Spálený vrch a Kozákov, na němž stojí vojenská rozhledna, chovají zbytky předhistorických hradišť, opevněných valů. O Myslejovících, jakož í o Alojzově vyšly pěkné práce monografické od soudního rady v Prostějově dr. Fr. Novotného v Ročence prost. musea" r. 1933.
Z Prostějova se sem hojně jezdí, neboť je tu možnost zajití do lesů a celý den se v nich toulati a plícím dáti posilu i osvěžení. Od hostince ?u Hradečných", kde je stanoviště autobusů, silnicí přes celou téměř vesnici po žluté značce dojdeme k myslivně velkostatku plumlovského, kde se setkáme s cestou od Křenůvek (336 m), z nichž je pěkná cesta údolím potoka Drahanského mezi lesy Nivky (456 m) a Morkovcem. Dojdeme pod Kozákov, od něhož kousek na jih u kóty 312 m vlévá se potok Drahanský do říčky Malé Hané a kde hraničí panství liechtenštejnské s arcibiskupským.

Dnes po záboru Státním pozemkovým úřadem zdejší lesy jsou určeny za majetek několika středomoravských měst, tedy také Prostějova, který má převzít revír myslejovický. Než otázka finanční pro zadluženost měst zdržuje zatím uskutečnění koupě, poněvadž nelze sehnati požadovanou částku. Po trnité cestě lesní reformy na Plumlovsku revíry z volné ruky zabrané, a to Myslejovice pro Prostějov a Prostějovičky pro Přerov ve výměře 1050 ha za cenu 3,500.000 Kč nejsou majetkem těchto měst a zatím jejich knihovním pánem je opět velkostatkář Liechtenstein. Zemský úřad drahou koupí lesů neschválil a města jen lesy provisorně obhospodařují. Ceká se na novelisaci záborového zákona vyplatiti % přídělové ceny.
Od hájovny pak již kráčíme neustále lesy, střídajícími se loukami a lesními palouky údolím obou zmíněných vod a za půl 2. hodiny vystoupíme krásným lesem na Stříbrnou, kde si odpočineme na překrásném výsluní veliké paseky mezi obrovskými pařezy a kořeny vyhnilých dubů a buků. Najdeš tu v trouchni tlejících dubů mnoho roháčů, velikánů našich brouků a ozdobu našich listnatých lesů - doubravin. Mnozí létají nad námi a bzučí jak malý aeroplán.
Na Stříbrně, se skutečně dolovalo na stříbro a olovo, odtud také její Jméno. Az do válek husitských, snad i po nich, byly tu těžní jámy v 15. stol., zbytky kutacích jam jsou ještě patrné na svahu Stříbrné směrem k Podivicím nad loukou v kulmové břidlici, kde se před opuštěním stříbro dobývalo z galenitu a pyritu. V soupise biskupa Tasa (+ 1482 morem) název hory tu dokazuje skutečné dolování (Srovnej studii prof. Vojtěcha Procházky ve Vyškově: Z minulosti vyškovského zámku", Vyškov r. 1927, str.7 a 33).
S jednoho místa otevře se ti tu pěkná vyhlídka na Plumlov, zámek a kostel, jinak kolem tebe táhnou se jen lesy a lesy. V hebké trávě za doteku žhavého slunce na zdravém vzduchu vypečeš tu své obnažené tělo, omrzí-li tě to nebo nesneseš-li již více úpal paprsku horkých jak oheň zajdeš pro zmínu do chládku sousedního většího lesa a pak pokračuješ přímo na jih průsekem do nádherného bukového lesa a ani ne za hodinu dojdeš na Ferdinandsko.
Zámeček je položen velice malebně, ukryt zrakům, nevidíš jej téměř, až když k němu přijdeš, jen rudě červená střecha plane za slunečního jasu jako veliký rudý mák. Úhledná rokoková stavba o dvou křídlech, spojených mezi sebou chodbou nahoře v 1. patře, je čelem obrácena k jihu a nese nápis ?17 Ferdinands Ruhe" 57" čís. 57 nad hlavním vchodem s jelení hlavou a znakem biskupským v pískovci vytesaném"
Střed v hlavním sále spustl, jen dva krby postranní pěkně uchované ve zdech protějších divně se odrážejí od harampádí, které je tu uloženo, jako prkna, kusy hospodářského nářadí, hromady kaštanů a mluví svědectvím o tom, jak kdysi sloužívaly mile k zahřátí prostydlých a honbou unavených hostů. I malá kaple s oltářem, obrazem na stěně a se 4 železnými svícny, křížem a růžencem, visícím nad ním, je opuštěna.
Zámeček vystavil kardinál biskup Ferdinand Julius, hrabě v. Troyer (1746-1753); kardinálem byl jmenován 10. dubna r. 1747 od papeže Benedikta XIV. Narodil se 20. ledna 1698 v Brixenu v Tyrolsku a zemřel 5. února 1758 v Brně, je pochován ve svém katedrálním domě. Byl synem hraběte Františka Antonína Troyera v. Gussbach, c. k. tajného rady a vtehního hofmistra vévody Karla Filipa von Neuburg, guvernéra Tyrol, a matky Marie Maxmiliány, roz. svob. paní: Teufenbachu. Byl vysvěcen 15. prosince 1720 na kněze, stal se r. 1741 scholastikem dómu olomouckého a v únoru 1746 zvolen 26 voliči knížetem biskupem. Tehdejší světící biskup, následník jeho na stolci biskupském Leopold II. Otto Bedřich Honorius, hrabě v. Egkh a Hungersbach (1758?69) jej vysvětil 22. května 1746, 9. října t.r. byl jmenován něm. císařem Františkem I. c.k. skutečným tajným radou. Za něho vpadli Prusové r. 1741 a 1758 na Moravu. V r. 1748, když císařovna Marie Terezie se svým manželem Františkem I., s vévodou Karlem Lotrinským a četnou dvorní družinou přišli na Moravu, aby zhlédli ruská pomocná vojska, hostil je více dní v Olomouci a Kroměříži co nejskvěleji. 16. března 1752 vyhořek kroměřížský zámek strašným požárem i s obrazárnou (kolik obrazů bylo zničeno a které se nedovídáme) a kardinál Troyer znovu zřídil svoji residenci v l. 1755-57. Také obrazy spolu s komnatami byly opraveny. Kníže biskup miloval hon i veselí, liboval si v pořádání honů a proto sídlil rád ve Vyškově na zámku v létě a na podzim, odkud podnikal výlety se šlechtou do okolních lesů. Lovecké scény a obrazy s loveckou kořistí byly v oblibě u aristokratické společnosti a jimi také opatřovány stěny. Okolí Podivic a Ferdinandska vynikalo nejlepšími hony na jeleny i daňky; proto dal v lesích biskupských vystavěti tři lovecké letohrádky: Ferdinandsruhe, Juliusberg a Troyerstein. Tyto dva zanikly a jsou v zříceninách.
Přešla doba jeho slávy, zámeček ztichl a je vlastně myslivnou pro nad lesního a 3 hajné; všichni jsou mládenci a tak zde k občerstvení kromě mléka nic nedostaneš. Dobré pitné vody však je hojnost. Mohutné kaštany, duby a buky tvoří krásnou dekoraci velikému palouku, na němž se rozkládá zámeček s hájovnou a přilehlými hospodářskými budovami. Sad, zahrada, školka lesních stromků v lučinách okolních dýchají svoji intimitu do poesie lesní a velmi příjemné je tu posezeni na několika lavičkách se stolky pod mohutnými duby a buky s turistickými značkami i nápisy směrů po jejich tělech. Nerad opouštíš roztomilý ten kout lesního světa, aby ses vydal na další pouť nebo k návratu domů.

přepsal Buchtelberg

Prameny a literatura:
Simon, Josef: turistický průvodce po prostějovsku, plumlovsku a vysočině Drahanské, KČST, Prostějov 1933