Bývalá turistická značka Plumlov - Ježův hrad - Okluky

PLUMLOV - ŽÁROVICE - ÚDOLí OKLUKY - HAMRY - JEŽŮV HRAD - STÍNAVA- OKLUKY.
Ze Žárovic proti Okluce po cestě k Hamrům vedle polí a luk s olšinami za půl hodiny jsi v Hamrech s kapličkou a křížem proti ní z r. 1894, kráčíš kolem rázovitého stavení s doškami. jinak Hamry jsou stavbami nové, projdeš jimi až na konec obce ke kapličce sv. Jana z Nepom. z r. 1731 proti mlýnu, zřízené mlynářem Kristiánem Sušilem. Listnatým hájem bučin stále proti vodě, která se klikatí brzy na louce, brzy v lese, pěkným údolím dojde se až pod Ježův hrad. Zde můžeš odbočit a asi za čtvrt hodiny Repešským žlebem dostaneš se do Repech. Cesta jest velice romantická, jeť tento žleb jeden z nejdivočejších, s počátku temný, úzký, stinný a vlhký, pak se síří, prosluňuje, stromy jsou tu neobyčejně vysoké, zvláště mladé jeřáby a vysoké stráně nad tebou trčí do výše, až přijdeš na rozcestí 3 cest u tabulky lesní správy bousínské. Levý žleb sluje Vícovský, středem běží nejširší cesta, pravým vlastní údolí Repešské, dovede turistu do Repech (629 m) s kapličkou. Vpravo se uhneš do kopce a přes průsek lesní na značené cestě červené z Ježova hradu do M. Hradiska procházkami krásným lesem a slunnými jahodovými pasekami sejdeš do údolí k Stínavě k novostavbě Wichterlově na pokraji lesa v pěkné poloze. Ani ne za hodinku proti toku Okluky větší kus cesty vedle silnice, která zůstane po levici, dojdeme kolem myslivny u velikého záhybu říčky do Okluk k mlýnu (424 m) a odtud bud na Pohodlí (modrá značka) nebo na Hradisko, jinak proti toku vody došli bychom až do Seče krásným údolím.
Z Bousína, vsi ležící vysoko na pláni mezi lesy, nebo z Repech k Ježovu hradu možno projíti snad nejkrásnějším žlebem, zvaným Vícovským, podle potůčku cestou stále v lese řečeném Bruenka až k rozhraní tří cest na počátku žlebu Repešského, kde údolí začíná.

Ježův hrad navštívíme nejlépe autobusem z Prostějova do Plumlova a odtud pěšky po značce přes Soběsuky, Žárovice na kraj Žbánovského žlebu a údolím Okluky na zříceniny hradní, rozkládající se uprostřed romantické divočiny lesní. Za Plumlovem dojdeme na rozcestí silnic do Vícova a Soběsuk (označené vzdálenosti: Plumlov 0,5, Prostějov 8,5, Vícov 5, Boskovice 31,5, Soběsuky 1, Drahany 11,5, Konice 20,9, Svitavy 63,7 km). Vpravo je cesta ke koupališti v Borkách, vlevo přijdeme do Žárovic vedle velké pily se zásobami dříví po silnici ke skále a k mostku a přes luka proti vodě polní cestou za Žárovice na rozhraní značky žluté a modré.
Žárovice patřily ke klášteru Hradisku a metropolitnímu chrámu sv. Václava v Olomouci, r. 1325 daroval jE Král Jan Lucemburský Vokovi z Kravař. Od té doby patřily k Plumlovu. V Žárovicích se narodil Frant. Sekanina (1875), literární kritik a referent "Národní politiky", popularisátor a cenný tlumočník literatury domácí i cizí, spisovatel širokého rozhledu, redaktor "Slavných autorů literatur světových", "1000 nejkrásnějších novel", "Vilímkovy knihovny" a j. Cestou do Žárovic ohlédneme-li se, ukazuje se malebný pohled na vysoký zámek Plumlov. Za Žárovicemi za mostkem u sloupků a 2 olší dělí se značky: žlutá do Starého Plumlova, modrá na Ježův hrad. Dvě cesty tu běží vedle sebe, mezi nimi vyschlé řečiště se roztáhlo do šíře; přijdeme ke skupině čtyř olší a k cestě do lesa. Od něho zakývá nám ještě Plumlov na pozdrav svým zdivem do výše protáhlé zámecké stavby. Dáme se vpravo cestičkou nahoru a mladým lesem jedlí, smrků, doubků, modřínů, přes mýtiny a výslunná místa vedle lesní skolky vlevo plotem ohrazené. Vpravo se nám objeví mezi lesy červené stavby vesnice Hamrů, v níž bývaly ještě v 16. století železné pece (hamry), (železo se dobývalo z krevele) zbudované od Pernštejnů. Huti se nevyplácely a zanikly. Hamry patřily k panství plumlovskému, kamž odváděly platy a kde sedláci robotovali.
K severu leží Vícov s farním kostelem sv. Floriána z r. 1749-56; je tam triangulační bod. Leží 4,7 km sz. od Plumlova, 13,2 km od Prostějova na silnici Prostějov - Boskovice - Jevíčko (přes Plumlov a Stínavu).
Cesta pokračuje krásnými modříny a březovým hájem; s volnějších míst rozhledem přes Hamry opět uvidíme Plumlov a v dálce rýsuje se Prostějov. Na pole a lesy se tu díváš, dole se vine hadovitě Okluka, sojáci tu křičí v mladém lese a červené veverky provádějí horolezecké kousky. Po nějaké chvíli velikou oklikou zachází se poněkud vpravo cestou nad potůčkem, přicházejícím z Vícovského a Repešského údolí; pokračujeme pak míchaným lesem buků, jedlí a smrků, až se dojde ke skalce v lese. Potom po schodech a kamenité cestičce sestoupíš do otevřenějšího údolíčka k obrázku Anděla strážce na stromě u cesty, ústící opět do lesa. U mostku setkáš se se značkami na smrku: červená značí směr na západ do Malého Hradiska. A tak se také od M. Hradiska dostaneme nahoru na Ježův hrad příkrou cestou po břidlici, která klouže pod nohama a ujíždí zároveň s hlínou. Chůze je namáhavá, Staneme na lesním prostranství s divoce zarostlým hlubokým příkopem, jenž odděloval dva ostrohy proti sobě ležící, porostlé jedlemi, smrky se skvrnami lesních paloučků. Bývaly tu náspy, zbytky zírají na nás smutně. Zdivo se úplně rozpadlo v hromady kamení. Divoký to lesní kout, plný romantiky a scenerie přírodní kolem nás je nádherná. Příkře spadají svahy srázem na tři strany, stráně divoce zarostly a v půdě zarostlé kameny vyčnívají ze země až dolů k říčce Okluce, u níž se táhnou luka. Okolní vrchy Brněnka, Nosek, Biskupka, Šíje, Babová zvyšují malebnost terénu směrem k Drahanům, Stínavě a bousínu.
Ježův hrad ležel na stoku bystřinky Okluky s Repešským potokem na vysokém ostrohu, hradní výspě, srázně padající do údolí. Hradní příkopy dělily bývalý hrad od ostatního návrší, zvaného Biskupka a Šíje. Na sousedních kopcích táhlého stoupání užije turista v hojné míře pocelů slunečních dlouho do podzima. Dole táboří skauti a trampové v blízkosti vody. S obtíží s vrchů slézáš na cestu houštinami mladého habří a bučí a pak mezi lesy lučinami pokračuješ v cestě do Stínavy, kam trvá pochod půl hodiny. Pod hradem bývala přepažena hrází Okluka a tvořila tu rybník Křivohorský (připomíná se v 16.stol.)
Nikde v dějinách, ani v listinách není zmínky o jméně Ježova hradu, který dostal jméno po rytíři Ježovi, jenž prý jako lupič pocestné. Byl zemanskou tvrzí, která ležela na obchodní cestě (sloužila k ochraně kupců) z Hané, od Prostějova údolím okluky k Boskovicím nebo k Jevíčku. Výše ležel v témž údolí za Stínavou u Seče na příkré stráni Čertův hrádek s valem a příkopem. Za Vladislava Jegelonského (1471-1516) je o něm zmínka k r. 1512, když na Hradisku ještě vařili pivo, posílali bečky po drátě napjatém z pivovaru na hrad panstvu, neboť Hradisko leží výše. V údolí přes samotu Okluky s mlýnem na cestě do Seče je několik mysliven a mlýnů. Neklidná doba a nejistá bezpečnost obchodu, poněvadž se takové tvrze stávaly peleší lotrovskou, hnízdy loupeživých rytířů, samy tyto tvrze připravily o jejich důležitost a tak zpustl i hrad ježův.
R. 1513 Ladislav z Boskovic prodal vesnici Vícov s tvrzí panu Vilémovi z Pernštýna, který Vícov spojil s panstvím plumlovským. Již tehdy byl Ježův hrad pustým hradem, jak uvádí G. Wolný v "Kirchliche Topographie von Mähren"
Snad bylo hradu dobyto za bojů markrabího Jošta, synovce cís. Karla IV. (I.), "otce vlasti" s kapitulou olomouckou, takže pověst o dobytí Žižkou na jho tažení Moravou na Slovenskoroku 1423 byla legendou. Tvrz mohla býti opuštěna již dříve jako nepotřebná a nevyhovující.
Ježův hrad nám připomíná starobylá pečeť obce Vícova (z 16.stol.), představující kulatou věž s cimbuřím a branou, pod níž leze ježek, jest opatřena podpisem "Ježu hrad". Zoufale smutnou zříceninu obestřela také řada pověstí, jako o černé paní s dlouhou vlečkou, kterak chodí po hradní stezce na Repešským žlebem a šatem zametá cestu, nebo o vozkovi, jezdícím s černými psy na nízkém voze po staré hradní cestě do údolí ke Klučím; jiná báj vypráví o černém muži v širáku, zjevujícím se v památném buku, zv. Troják. Také se mluví o strašidlech na hradě, o vodníkovi "u Tří králů", o černém hřebci, černé kočce s koťaty, černém hadu a černé kvočně s 18 kuřaty a zakopaném zlatém pokladě v skalní skrýši.

přepsal Buchtelberg

Prameny a literatura:
Simon, Josef: Turistický průvodce po prostějovsku, plumlovsku a vysočině Drahanské, Prostějov 1933