Následující článek byl přebrán z IX. ročníku Vlastivědného soborníku střední a severní Moravy, vydaného roku 1928. Autor statě Vojtěch Janoušek se jím snaží nalákat turisty a výletníky a všestranně nám představuje lesy části dnešního vojenského prostoru. Historické svědectví článku je o to cennější, když si uvědomíme, že v dobách, kdy ještě patřil celý plumlovský velkostatek Lichtensteinům, žádný vojenský prostor neexistoval. Čeho si nelze nevšimnout a co může působit místy úsměvně je vylíčení poměrů, které tehdy panovaly. A tak se můžeme dozvědět například o životě lidu v drahanských vesničkách, o tom, jaké problémy byly v minulosti s pytláky a jak probíhaly hony na vysokou. U zmíňovaných jelenů se nabízí srovnání jejich stavů v minulosti s počtem střelených kusů v současnosti - o mnoho se kupodivu neliší. Nyní již ale přijměte pozvání do hlubokých hvozdů Plumlovských hor:-)
Prostějovští výletníci znají je poměrně málo, poněvadž jsou pohodlní jako všichni Hanáci. V jejich žilách proudí krev tak pomalu, jako v Romži a Hloučele. V parních letních dnech je proto naleznete pouze na Běleckém mlýně a Stražisku. Měšťáci odjíždějí tam teprve po obědě vlakem. Aby se vypravili hned ráno, na to si dosud buď nenavykli, nebo nemají jsouce zaměstnáni ani času.
Autobusové spojení na Plumlovsko v létě jest nedostatečné, špatné, drahé a proto ještě dlouho bude proud prostějovských výletníků vyhledávati stará oblíbená místa na trati Kostelec-Konice. Jen málo jest dosud těch šťastných, kteří si mohou dopřáti jízdy z Prostějova do vonných lesů za Plumlovem autem, motorem nebo aspoň na kole. Mylný jest ostatně názor, že plumlovské lesy nemají zajímavostí přírodních a historických, že se tam oko výletníků nemůže ničím pokochati. Není tomu tak! Jen člověk neznalý poměrů tohoto kraje může tak souditi. Povznesení ruchu turistického na Drahansko vyžaduje především, aby byly vystavěny na příhodných místech rozhledny, aby doprava byla zlepšena, aby obecenstvo bylo poučováno a aby bylo postaráno o jeho pohodlí na výletních místech.
Pohled na hvozdy, rozkládající se za Plumlovem, jest od Prostějova úchvatný. Oko naše vidí ohromnou modrou lesní hradbu, která měří okrouhle padesát tisíc měřic. Zalesněné plumlovské hory mají své zvláštní kouzlo i za jasného dne kdy hory a lesy se nám zdánlivě přibližují, nýbrž i za nevlídných dnů, kdy od hor se valí mraky, nesoucí zkázu a zhoubu polím na nížině.
Různý cíl mají výletníci, kteří zajíždějí do plumlovských lesů. Jední se přicházejí osvěžiti, druzí se snaží lesy vykořistiti. Sbírají jahody, maliny, houby a ostružiny. Vášnivé lovce vábí sem hony na vysokou zvěř - jeleny. V zimě jsou lesy oživeny dřevorubci. Ti tvoří pracovní skupiny, zvané pily, po 2-4 mužích. Větrná smršť, která zničí větší plochu lesní, jest na Plumlovsku vzácná. Dříví a jehličnaté otýpky jsou jediným palivem domácího obyvatelstva. Dříví jest dostatek a proto na Drahansku se v domácnostech uhlím téměř netopí. Kolem vesnice a u každého domu stojí stohy otepí a dříví. Donedávna také domy na Drahansku byly úplně ze dřeva. Teď však se při stavbách uplatňuje více kámen a cihla. V zimě zaměstnávají majitelé lesů několik set dělníků. V létě zaměstnává lesní správa celoroční dělníky stavbou cest, budov a podobně. Tráva lesní jest lacino prodávána dělníkům v lese pracujícím. Tak leckterý domkář, třebas nemá pole, vyživí si jednu i dvě krávy.
Ačkoli podnebí na Drahansku jest drsné, přece lid jest otužilý a zdravý. Donedávna prý tam jen velmi málo lidi zemřelo na souchotiny. Jak jsem již řekl, působí hony na jeleny přitažlivě na všechny milovníky lovu. Počet vysoké zvěře lze těžko odhadnouti. Jeleni toulají se totiž od Myslejovic k Prostějovičkám, Stinavě, Žárovicím a k Drahanům. Mnozí zabloudí ještě dále, třebas do arcibiskupských lesů na Ferdinandsku. Celkem lesníci soudí, že se jich potuluje v lesích asi sto kusů.
Výletníci jeleny sotva uvidí, neboť jelen jest zvíře plaché, ostražité a uslyší i nejslabší šum. V létě jest trápen mouchami a skrývá se v houštinách. Je-li klid, jest možno viděti jeleny při západu slunce nebo po dešti. Vysoká zvěř ráda si pochutnává na bramborech a tak i jelen zaběhne - ovšem zřídka do polí. Výjimečně prý možno viděti u Prostějoviček a Drahan stádo jelenů čítající 15-20 kusů. Hony na vysokou zvěř přivábí vždy na Drahansko hosty z Prostějova, z Olomouce a z míst ještě vzdálenějších. Jelen nadělá v lesích mnoho škod, poněvadž strhává kůru ze stromů. Lesní správa by je dala nejraději vsechny postříleti.
Každý rok jest sice několik kusů zastřeleno, ale zákon nedovoluje hubiti zvěř tam, kde se jí dobře daří. Umírání jelena, je-li poněkud chybně střelen, působí na citlivého diváka bolestně a trapně.
Lov na jeleny trvá celý den. Nejprve honci tlukou do stromů holemi, plaší jeleny a ženou je proti střelcům, kteří čekají někde u široké cesty nebo průseku, aby měli rozhled a nestříleli do honců. Jakmile se vysoká zvěř přiblíží ke střélcům, ihned vystihne nebezpečí a hledí uniknouti smrti. Z opatrposti brání se vyjíti na cestu, u níž čekají 1ovci. Raději se obrátí a prudce se řítí nazpět. V takovém případě byli již honci, kteří jeleny nechtěly pustit nazpět, těžce poraněni. Stalo se dokonce, že prudce nazpět prchající je1en se nárazem omráčil a byl ubit lovci. Při honech na jeleny musí se střelec vyzbrojiti odvahou a chladnokrevností. Jelen se bojí chodců. Proto se na jeleny jezdí na povozech, kterých se jelen leká méně. Jakmile střelec spatří jelena, seskočí s vozu a snadno ho usmrtí dobře mířenou koulí. Koncem září a počátkem října jest říje jelenů. Jeleni v tu dobu jsou rózvášněni a hrozně řičí po západu slunce nebo, časně ráno. Řev jejich se rozléhá daleko široko a naplňuje hrůzou posluchače. V ten čas spěchají do bud lesních a do budek připevněných na stromy četní zvědavci, aby si poslechli hlášení jelenů. Boudy jsou opatřeny lůžky a lze v nich také topiti.
Zvláštní kapitolu v lesním životě Drahanska tvoří pytláctví. Pytláky najdete ve všech revírech. Pytláctví jest nevyléčitelná nemoc - vášeň. Pytláci se líčí, barví obličej a dokonce se převlékají za ženy, aby nebyli poznáni. Jelenů bylo na Drahansku před válkou daleko více, ale pytláci se postarali, aby jich ubylo. Poněvadž v době válečné pro nedostatek hajných byl dohled v lesích nedostatečný, měli lesní zloději volnou ruku. Vojenští zbězi a pytláci i za bílého dne utvořili kolo a jeleny stříleli. Pytláci do plumlovských lesu přicházejí i ze vzdálených vesnic a proto boj s pytláctvím je marný. Maření pytláckého řemesla jest spojeno s mnohým nebezpečÍm. Může skončiti pro hajné a lesníky také krvavě. Zvláště po válce byli pytláci velmi smělí. Odvažovali se dokonce přespávati v lesních boudách, které si sami otevřeli. Zajíců na Drahansku jest málo. Hubí je lišky. Zato srnci přicházejí až k lidským příbytkům. V lesích na Plumlovsku, patřících většinou Lichtenštejnovi, převládají stromy jehličnaté. Smíšených lesů jest asi třetina. Bukem a dubem jest vysázeno pouze 1200 měřic. V lesích lichtenštejnských, mimo obvyklé u nás lesní stromy, nalezneme i vzácné druhy cizokrajných listnatých a jehličnatých stromů, které dala vysázeti lesní správa. Dřeva z lesů plumlovských se užívá k topení, ke stavbě domů, nebo řežou z něho na pile plumlovské desky.
Buchtelberg
Prameny: Vojtěch Janoušek: Plumlovské lesy, in: Vlastivědný sborník střední a severní Moravy, IX. ročník, 1928
V případě jakýchkoliv dotazů nebo připomínek k obsahu stránek pište prosím na viktoria.hohe@seznam.cz