Pomník lesníka Jana Hradečného

Jedněmi z dalších drobných památek, které bychom rádi zmínili na těchto webových stránkách jsou pomníky. Vesměs se jedná o němé svědky dávných událostí, či stavby vybudované v upomínku na osoby, mající vztah ke konkrétnímu místu. Bohužel čas je nemilosrdný a příběhy, které se k těmto drobným stavbám vážou, jsou dnes již mnohým lidem neznámé a samotné pomníčky svým, mnohdy neutěšeným stavem dávají tušit, že důvody, pro které byly postaveny, jsou jiš dávno zapomenuty. Je to však správné? Domníváme se, že ne. A jako doplnění této odpovědi přikládáme následující článek, který je zároveň prvním ze série příspěvků, všímajících si pomníčků a památníků rozsetých v hlubokých lesích vojenského újezdu.

Pomník lesníka Jana Hradečného

Pomník lesníka Jana Hradečného se nachází SZ od obce Stínava v lese v údolí říčky Okluky. Stojí v mírném svahu na úpatí strmé skalnaté stráně zvané Homole, kterou obtáčí silnice směřující do Malého Hradiska. Tvoří jej jehlancovitý pískovcový pylon umístěný na dvojitém kvadratickém podstavci, stojícím na kamenném stupínku, tvořeném neopracovanými kameny. Na pylonu je vytesán kříž a pod ním nápis:

FÖRSTADJUNKT
JOHANN HRADEČNÝ
24. Mai 1873

Zřejmě dodatečně byl na úroveň podstavce doplněn kamenný kvádr s dnes již hůře čitelným nápisem: Život Váš byl sama práce samý boj a starosti pročež odměniž Vám Pán Bůh vše nebeskou radostí. Na horní stěně tohoto kvádříku ční železný hřeb, na kterém mohl stát kříž, který byl pravděpodobně odcizen. Pomníček je v poměrně uspokojivém stavu, avšak vytesané nápisy jsou již špatně čitelné a bylo by záhodno je obnovit.
Pomník byl vystavěn Plumlovskou vrchností na paměť tragické události, která se udála 24. května roku 1873. Stínavský lesník Jan Hradečný zde přistihl několik pachatelů, kteří chtěli porazit velký smrk. Mezi strážcem lesa a zlodějem (nebo zloději) se strhla hádka a pro Jana Hradečného skončila tragicky. Byl k smrti utlučen a údajně byl shozen z Homole dolů. Není zcela jasné, zda se tragédie odehrála v místě, kde dnes stojí pomník, nebo zda poněkud výše na rozeklaném svahu Homole. Pokud však mělo být tělo lesníka shozeno ze svahu dolů, muselo se tak stát z místa ležícího výše, než je dnešní pomník.
Jiná verze příběhu o tragické smrti lesníka Jana Hradečného je zapsána v knize Františka Müllera Místní a pomístní názvy Drahanské vrchoviny v dějinách a pověstech. Uvádíme úplný přepis v místním nářečí, tak jak jej zaznamenal Josef Vybíhal z Protivanova. Příběh vyprávěla roku 1970 Marie Kalabisová, rodačka ze Stínavy.
Řekl si jednó šindelář Kóbinek: "Tade só hranice panství boskovského a plomlovského. Tade mě nechetnó. A z jednoho stroma bode šendelů na celó střecho.Vzal kamaráda a v noce pře měsíčko šle oba do lesa. Zavdale si a dale se do práce. Ale hajné je oslešel řezat a přepadl je tam pře zlodějské práce. Kamarád otekl a Kóbinek se sám postil s hajném do bitke. Halozó praštěl lesníka po hlavě a ten bel nebožtík. Vzal mrtvého na záda a odnesl za hranice do Boskovska, abe to nebelo na něho. Ale nemohl mrtvého ze zádu dostat dolů. Bel tam jak přilepené. Šel s ním spátke tam, kde došo vepostil. Tam ho nechal a otekl do Stinave. Bel tak dolekané, že tam nechal pilo. Četnice dlóho vraha nehledale. Pile bela nově nabróšená. Šle do Repech, kde pile brósel jeden člověk a ten jim řekl, či to pila je. Kóbinka svázale a odvedle na plomlovské zámek a hned sódile. Měl bet oběšené, ale protože nechtěl hajného zabít, dostal jen doživotí. Veprosel si od pánů, že bode v zámko zamětat chodbe.Jednó otevřel okno, strčel metlo meze nohe a po zdi sjel do rebníka pod hradem, přeplaval rebník, okázal na zámek holé zadek a bel v horách. Zatóžel podívat se dom. V noce prosel za dveřma. Jeho žena nechtěla doma vraha, a tak šel do stodole a ráno ho tam našle oběšeného."

Místo, kde pomníček stojí na mě v pozdním jarním dni působilo zvláštním, smutným dojmem. Výše ležící romantické skalisko v prudké stráni Homole nabízelo omezený rozhled do hlubokého žlebu a na první chaloupky nedalekých Okluk. Mohutné šumění lesa bylo tu a tam narušeno zvukem aut, projíždějících po silnici dole v údolí. Sestoupil jsem zpět k pomníku, kde se již poněkud setmělo, utichl zpěv ptáků a okolí dostalo poněkud strašidelný ráz. Zdálo se, jakoby okolní les chtěl svou podvečerní zasmušilostí uctít památku dávné události, památku smrti jednoho ze svých věrných strážců...

Buchtelberg

fotogalerii ke článku naleznete zde

Prameny a zdroje:
Müller František: Místní a pomístní jména Drahanské vrchoviny v dějinách a pověstech
dobová porostní mapa bývalého revíru Stínava
vlastní průzkumy