Pomník lesníka Jana Schuberta

Dalším z pomníků, připomínajících dávnou tragickou událost stojí v lesích bývalého Bousínkého revíru při staré cestě, která spojuje Žárovice a Bousín. Od nepaměti se jí říká Brněnka, což nám připomíná, že právě tudy vedla stará cesta spojující Olomouc s Brnem. Název dokonce přešel na celou část revíru, kterou tvoří táhlý hřbet mezi Repešským žlebem na severu a Žbánovským žlebem na jihu. Rovněž hradiště Oberská vrata, ležící poněkud východněji, (blíže k Žárovicím) nazývá se někdy Brněnkou. Pomník stojí v místě zvaném "U Schubertova pomníku" severozápadně od vrcholu kopce Krkavec, tyčícího se nad Žbánovským žlebem. Má identický vzhled jako jeho stínavský protějšek, připomínající smrt lesníka Jana Hradečného. Opět je tvořen jehlancovitým pískovcovým sloupem umístěným na dvojitém kvadratickém podstavci. Pod vytesaným křížem, situovaným pod špicí pylonu je nápis:

FÖRSTER
JOHANN SCHUBERT
1..JULI 1903

Pomník byl postaven na paměť lesníka Jana Schuberta, který zde byl postřelen pytláky. Bohužel byl však raněn smrtelně a i když se dovolal pomoci, při převozu do Plumlova zemřel. Nedaleko od monumentu při levé straně cesty stojí vysoký dřevěný kříž, který svým starobylým vzezřením ještě více umocňuje zadumanost a tajemnost místa, které se před mnoha lety stalo dějištěm tragické události. Povězme si, co se zde vlastně za oněch dávných časů událo.
Za Rakouska se v našich lesích hojně rozmohlo pytláctví. Pytláků bylo v každé vesnici mnoho. Nejednalo se pouze o jednotlivce, dokonce i celé rodiny této vášni podlehly. Na pytláky měl spadeno i bousínský nadlesní Jan Schubert, který věděl o škodné ve svém revíru a čekal jen na příležitost, kdy by mohl pachatele přistihnout při činu. Jednoho dne se vypravila skupinka mužů z Hamer zkusit své lovecké štěstí na Brněnku. Všichni byli řádně přestrojeni a vybaveni starým šatstvem, rozličnými parukami a falešnými vousy, jen aby nebyli v případě přistižení poznáni. Muži se rozdělili, jedna skupinka pytláků zalehla za průsek a druhá protahovala lesem a nadháněla zvěř. Na mladého hamerského mlynáře Jindřicha Koukala se usmálo štěstí a zanedlouho se mu podařilo střelit srnce, který po ráně zaběhl do mlází. Koukal se po chvíli vydal pro zhaslý kus. Aby si uvolnil obě ruce, dal si kulovnici křížem přes prsa a táhnul srnce, couvaje přitom z houští ven. Na tuto chvíli čekal nadlesní Schubert, který na pytláka namířil zbraň a zavelel: "Stůj a ruce vzhůru!" Koukal se však otočil, ohnul se dopředu, jednou rukou uchopil hlaveň pušky a druhou stiskl spoušť. Překvapený hajný se po zásahu skácel k zemi. (Jiná verze příběhu říká, že byl hajný zasažen dvěma ranami od jiného z pytláků, snad od starého Koukala) Chlapi se rozutekli, ale až potom, co si navzájem dali slib mlčenlivosti.
Postřelený hajný se zanedlouho probral ze mdlob a začal volat, dokud měl sílu a aby na sebe upozornil, začal střílet. Výstřely uslyšel kočí, který nedaleko svážel s koňmi dřevo k cestě na odvoz. Postřeleného Schuberta naložil na vůz a jal se jej vézt do Plumlova k lékaři. Hajný mu sice stačil vše vypovědět, ale pro velkou ztrátu krve při převozu zemřel, aniž by byl schopen identifikovat vraha.
Začalo velké vyšetřování všech, o kterých se vědělo, že chodí pytlačit, ale pachatelé se nepřiznali. Dokonce ani odměna ve výši 2000 zlatých za dopadení vraha, vypsaná Lesní správou a rodinou Schubertovou nerozvázala nikomu jazyk. Až po dlouhých osmi letech se úplnou náhodou přišlo na stopu. V hamerské hospodě hráli chlapi karty, jmenovitě Josef Karhánek ze Žárovic, bratr Karhánka z Hamer, lesní Laštůvka z lesní správy v Žárovicích a mladý adjunkt z téže lesní správy. Karhánek při hře dost prohrávala a přihlížející si z něj začali dělat legraci: "Kdo za tebe bode platit dlohy, staviš chajde a ještě prohráváš?" Při této řeči přišel do hospody mladý Koukal se svými kamarády a Karhánek na to pronesl: "To nic, Já jenom řekno a něgdo za mě zaplatí"
Hajnému Laštůvkovi po této větě svitlo. Položil karty, sundal z věšáku pušku, namířil na hostinského a nařídil mu, aby zamknul hospodu a nikoho nepouštěl ven. Jen mladý lesní adjunkt sedl na koně a odjel do Plumlova pro četníky.
Ti byli v mžiku v hospodě a začali vyšetřovat a zatýkat podezřelé. Tak vyšlo tajemství vraždy lesmistra Schuberta najevo. Četníci zatkli Karhánka i Huberta Koukala a mnoho dalších podezřelých. Pamětník vzpomíná na zatčení jednoho z podezřelých, jistého Slezáka z Hamer: "Bel sem malé kluk, dež to belo. Četníci přešle pro Slezáka, ale on už bel na čekané ve Žlíbečkách a dež se ptale jeho ženy, kde je, nechtěla řict, tož dostala vod četníka facko. Potem, že pro něho pude, ale abe za ňó nechodili, že ho nande. Něgdo ale viděl, co se děje, tak pro Slezáka otěkal a ten honem skoval flinto a šil dom."
Koukal byl nakonec usvědčen z vraždy lesmistra, ač se nedoznal. Údajně vzal na sebe trest za svého bratra Jindřicha Koukala, který byl již ženatý a měl děti. Hubert přijal trest sedmiletého žaláře, který si podle tehdejších zákonů změnil na 3,5-letý trest žaláře tuhého. Starý Koukal, mlynář, nedlouho po svém zatčení začal dělat pomateného (zřejmě mu někdo dobře poradil) a byl proto propuštěn. Před obnovením soudního procesu stačil odjet s mladou ženou a několika dalšími lidmi z Hamer do Ameriky, přičemž zde zanechal svou manželku i s dětmi. Ta se dala na pití a zemřela v bídném stavu někdy mezi lety 1924-1926. Neprávem potrestaný Hubert Koukal se ve vězení mezitím dočkal začátku 1.světové války, narukoval a na italské frontě padl. Jindřich Koukal, nedobře hospodařil a celé zadlužené, upadající hospodářství přešlo nakonec do rukou hamerského hostinského...
Pomník je v současnosti v dobrém stavu a zůstává tak důstojnou připomínkou osoby lesníka Jana Schuberta, člověka, který zde před více než sto lety ve jménu spravedlnosti položil svůj život. Závěrem je nutno dodat, že některé zaznamenané verze příběhu si v několika bodech vzájemně odporují. Samotná vražda je v pramenech popsána dvěma různými způsoby, z čehož vyplývají i nejasnosti okolo osudu a identity pachatelů. Pokud je někomu ze čtenářů známo cokoliv, co by mohlo zpřesnit údaje ve článku, nechť prosím zašle své připomínky na adresu autorů webu.

Buchtelberg

fotogalerii ke článku naleznete zde

Prameny:
materiály plumlovského kronikáře p.Pálky
vzpomínky p.Rudolfa Vymazala z Hamer
vlastní průzkumy