Zámek Ferdinandsko

Zámeček Ferdinandsko můžeme bez nadsázky považovat za vůbec nejznámější stavbu celého vojenského výcvikového prostoru Dědice. Lze říci, že je jedinou osídlenou lokalitou, která byla na rozdíl od ostatních sídelních jednotek (obcí a hájenek) položena takřka uprostřed hlubokých lesů, kdysi arcibiskupských, dnes ležících na území vojenského újezdu. Ačkoli o jeho existenci nelhaly dokonce ani mapy z období totality (i když v nich byl někdy nazýván Březinou), byl stavbou, která díky své poloze platila za nepřístupnou. Po jistém uvolnění v devadesátých letech je v současnosti přístup k zámečku opět zapovězen kvůli poloze uvnitř zakázaného pásma, jež zaujímá celý historický areál. Dnes je na stavbu a její okolí smutný pohled. Jen z povzdálí můžeme pozorovat vzhled krásného, žel bohu značně omšelého barokního sídla. Pohled z dálky za slunečného dne však zastře sešlost omítky a šmolkově modrá obloha nechá vyniknout žlutočervené barvě fasády zámečku, který je jako klenot zasazen v pomyslné podušce tvořené okolní zelení. Když napadne milosrdný sníh, kryjící novodobé jizvy na tváři okolí a stromy se pokryjí jinovatkou, vypadá stavba z potemnělými okny jako zakletý zámek z pohádky. Můžeme jen snít o tom, jakým milým útočištěm musel být pro lovce, znavené loveckými zážitky. Stačí jen přivřít oči a zaposlouchat se, zda nebude zimní ticho přerušeno veselou rozmluvou lovců, ržáním koní a štěkotem loveckých psů...

Popis areálu

Historický areál budov zaujímá samotnou stavbu loveckého zámečku, dále budovy myslivny a hájovny, objekt studánky a další hospodářské budovy (stáje pro koně atd.). Zámek je jednopatrovou volně stojící budovou se dvěma krátkými bočními křídly (rizality) propojenými spojovacími krčky s ústředním rizalitem. Ústřední rizalit má skosené nároží o šířce jedné okenní osy. Nad pravoúhlým vchodem, který je ozdoben šambránou a ušima se nachází segmentově vypjatá návojová římsa. Nad ní je v ozdobně rámované kartuši vyveden nápis FERDINANDSRUHE a letopočet 1757, který upomíná na rok postavení budovy. Zašlou loveckou slávu starého sídla připomíná hlava jelena s parožím, hledící ze zdi nad kartuší. Průčelí je korunováno trojúhelným štítem, v němž je vyveden reliéf se dvěma erby - motivy kardinálského klobouku, knížecí koruny, orlů, iniciály FLS. Mezi kordonovou římsou nad okny a podstřešní profilovanou římsou je fasáda ve skoseném nároží prolomena dvěma kruhovými okny, v boční stěně ústředního rizalitu se nachází vždy po jednom zazděném pravoúhlém a kruhovém oknu, tvarově odpovídajícím výše zmíněným. Přízemí bočních rizalitů má rýhování v omítce, fasáda prvního patra je od přízemku oddělena průběžnou kordonovou římsou. Mezi okenními otvory je členěna pilastry s římsovou hlavicí. Okna v patře spojovacího krčku jsou pravoúhlá, segmentově zaklenuta s klenákem na vrcholu, okna bočních rizalitů pravoúhlá se šambránou a parapetní návojovou římsou. Pod okny spojovacích krčků, jež jsou vsazena do arkatury, je fasáda směrem do nádvoří okrášlena kuželkovou balustrádou.
Objekt je opatřen mansardovou střechou, jež je nad oběma bočními rizality korunována zajímavými hlavami komínových těles s pravděpodobně původními komínovými lávkami.
Interiér budovy je pozměněn přestavbami, přízemní místnosti jsou částečně zaklenuty valenou klenbou, částečně plochostropé, v patře je necková klenba se štukem a zrcadly. V prvním poschodí byly prostory sloužící pro ubytování hostů, v přízemí pak pokoje pro ubytování jejich loveckého doprovodu. V centrální části objektu se vedle hlavního sálu se dvěma krby nachází přestavěný prostor bývalé kaple sv. Eustacha, patrona lovců. Ještě ve 30.letech je zmiňován její chudý inventář, sestávající z oltáře, obrazu, kříže s růžencem a čtyř železných svícnů.
Studánka je drobnou stavbou čtvercového půdorysu o zkosených hranách, umístěnou před dvorním průčelím zámečku. Vchod je pravoúhlý a je členěn na nárožích pilastry, nad nimiž probíhá římsa, nesoucí mansardovou střechu. Myslivna je přízemní budova se sedlovou střechou, která je na průčelní okapní straně opatřena jedním vikýřem. Okna a vstupní otvor v předsunuté centrální časti opatřena šambránami, fasáda pod vikýřem zdůrazněna dvěma pásy kvádrování. Vikýř korunován trojúhelným štítem s kruhovým okénkem. Severní stěna budovy s rovněž předsunutou ústřední částí, fasáda jednoduchá, střecha opatřena jednoduchým trojúhelným vikýřem. Za budovou směrem k severu stojí dlouhá přízemní, pravděpodobně hospodářská budova (drobná větrací okénka), jež má v západním štítě vyveden pěkný biskupský erb.
Budova při západní stěně zámečku (obydlí hajného?) je přízemní stavbou se sedlovou střechou a štítem s podlomenicí, fasáda jednoduchá. V blízkosti budovy stojí další drobné stavby nám neznámého účelu. Nad hájenkou směrem k severu stojí budova bývalých stájí, která je dnes součástí novodobého areálu autoparku. Okolí zámečku bylo upraveno, byly vysazeny aleje a v pozdější době byl zřízen sad. Solitérní stromy, patrné na fotografiích z doby první republiky jsou dnes doplněny výsadbou okrasných jehličnanů a keřů.

Střípky z historie

Zámek byl vystavěn roku 1757 Ferdinandem Juliem hrabětem Troyerem z Troyersteina (podobizna), který byl v letech 1745 - 1758 olomouckým biskupem. Narodil se 20. ledna 1698 v Brixenu v Tyrolsku a zemřel 5. února 1758 v Brně a byl pochován v dómě sv. Václava v Olomouci. Byl synem hraběte Františka Antonína Troyera v. Gussbach, c.k. tajného rady a vrchního hofmistra vévody Karla Filipa von Neuburg, guvernéra Tyrol, a matky Marie Maxmiliány, rozené svobodné paní z Teufenbachu. 15. prosince 1720 byl vysvěcen na kněze, r. 1741 se stal scholastikem dómu olomouckého. V prosinci roku 1745 byl 26 voliči zvolen knížetem biskupem. Tehdejší světící biskup, následník jeho na stolci biskupském Leopold II. Otto Fridrich Honorius Egkh jej vysvětil 22. května 1746. V r. 1748, když císařovna Marie Terezie se svým manželem Františkem I., s vévodou Karlem Lotrinským a četnou dvorní družinou přišli na Moravu, aby zhlédli ruská pomocná vojska, hostil je více dní v Olomouci a Kroměříži. 16. března 1752 shořelo druhé poschodí a střecha severozápadního křídla kroměřížského zámku, kde se propadly i podlahy. Troyer, v té době již kardinál ( byl jmenován 16. dubna 1747 papežem Benediktem XIV ), započal s obnovou biskupské rezidence (v té době byl položen základ i tzv. Sněmovního sálu).
V té době Troyer často prodléval na vyškovském zámku a jako vášnivý lovec si zamiloval okolní, zvěří oplývající biskupské hvozdy. V létě a na podzim pořádal za účasti vážených loveckých hostí z řad šlechty hony, směrované právě do lesů dnešního vojenského újezdu. Zejména okolí Podivic a Ferdinandska prý vynikalo bohatstvím jelení a daňčí zvěře. Zajímavé jistě je, že Podivice jsou dle latinského soupisu statků olomouckého biskupství z roku 1465 prvním místem na Moravě, kde je bezpečně doložen chov daňka. Lokalizace obory, ve které byla chována daňčí a jelení zvěř, se omezuje na nekonkrétní místo někde "pod horou Stříbrná". Na kterém místě tomu tak bylo zůstává (alespoň pro nás) záhadou. Snad má pozdější situování zámečku Ferdinandsko do těchto míst základ v existenci dřívějšího osídlení místa v blízkosti bývalé obory (myslivny, či obydlí oborníka?).
V biskupských lesích byly v té době vystavěny hned tři lovecké zámečky, z nichž každý slul jedním ze jmen jejich budovatele. Kromě Ferdinanska ještě Troyerstein v Rychtářově a dřevěný Juliusburg, který stál v lesích mezi Rychtářovem a Odrůvkami. Ferdinandsko, tehdy Schloss Ferdinandsruhe, byl vystavěn roku 1757. Příjezdová cesta k budově částečně kopírovala dlouhý přímý průsek, vedoucí ze Stříbrné až k Romanovickým loukám. To umožňovalo již z dálky zajímavý osový průhled na průčelí zámečku, což je patrné ještě na fotografiích z období první republiky. Před průčelím se cesta vidlicovitě větvila a obě dvě ramena obcházela budovu po jejích stranách, aby se za ní zase spojila a vytvořila tak podobu jakéhosi vřetene. Jak je patrné na starších fotkách a mapách, les původně zasahoval do bezprostřední blízkosti budov.
Paradoxní je, že Troyer si pohostinnosti nově vybudovaných sídel příliš neužil, neboť zemřel již roku 1758. Pozdější osudy zámečku jsou nám neznámé, pravděpodobně pozbyl svého původního účelu, ačkoliv sporé dobové dokumenty dokládají, že i nadále poskytoval útočiště účastníkům loveckých výprav. Myslivna s hájovnou stojící v sousedství zámečku byly jako sídlo správy revíru Ferdinandsko obydleny personálem, spravujícím okolní lesy. Ve 30.letech 20. století, před vznikem výcvikového tábora byl areál obydlen nadlesním a třemi hajnými. Kromě stájí pro koně byl u zámečku sad, zahrada a lesní školka. Budova samotná už však dávno nesloužila jako lovecký zámeček (zpustlý interiér hlavního sálu byl například využit jako sklad hospodářského nářadí, jadrného krmiva atd.)
Půvabné okolí bylo hojně navštěvováno výletníky, kteří sem přicházeli po turistických značkách od Vyškova a Myslejovic, které se po získání autobusového spojení s okresním městem staly vyhledávaným východiskem vděčných vycházek. Ferdinandsko je v tomto období uváděn ve všech turistických propagačních publikacích jako místo, které stojí za návštěvu. Autor dobového turistického průvodce prof. Simon píše:

"...Zámeček je položen velice malebné, ukryt zrakům - nevidíš jej téměř, až když k němu přijdeš - jen rudě červená střecha plane za slunečního jasu jako veliký rudý mák...
Sad, zahrada, školka lesních stromků v lučinách okolních dýchají svoji intimitu do poesie lesní a velmi příjemné je tu posezení na několika lavičkách se stolky pod mohutnými duby a buky s turistickými značkami i nápisy směrů po Jejich tělech. Nerad opouštíš roztomilý ten kout lesního světa, aby ses vydal na další pouť nebo k návratu domů..."

Když bylo roku 1935 rozhodnuto o založení vojenského výcvikového tábora v Dědicích, bylo Ferdinandsko kvůli své strategické poloze přímo na okraji budoucí dělostřelecké střelnice vybráno jako sídlo velitelství cvičiště a provozní jednotky sřelnice. Správa polesí sídlící do této doby v objektu ztratila po postupném odlesnění obrovských rozloh lesa v okolí své existenční opodstatnění a byla zrušena. Zbylé lesní úseky, jež nebyly přetvořeny na cílové plochy byly přičleněny k sousedním revírům. Zámeček byl spojen novou vojenskou silnicí - Vedralkou s Myslejovicemi, dále s Vyškovem a Podivicemi, rovněž bylo zavedeno telefonní vedení.
Dle fotografií z tohoto období byla obnovena fasáda zámečku. Okolní krajina však utrpěla nenapravitelnou ztrátu. Intimita loveckého sídla ukrytého v hlubokých lesích vzala za své díky odlesnění a následnému využití vzniklých holin jako cílových a dopadových ploch. Uzavřela se tak jedna historická etapa nejen pro zámeček, ale i pro okolní lesy, které se od této chvíle staly vojenskými...
O tom, jak se zámečku dotkly dějinné vichřice druhé světové války a následného osvobození mnoho nevíme. Jako velitelství střelnice sloužil i okupační německé armádě. Nově byl vystavěn skleník, kuželkárna a zámek sloužil i k rekreaci německých velitelů. Na sklonku války byli v jeho blízkosti popraveni tři vojenští zběhové a byli pohřbeni tamtéž. Po osvobození a navrácení výcvikového prostoru do původních hranic sloužil areál i nadále potřebám armády. O tom, že poválečné období nebylo pro Ferdinandsko příznivým svědčí výčet následujících událostí. Zámeček byl těsně po válce vykraden. Později padlo nešťastné rozhodnutí ubytovat v budově vojáky základní služby. Ti údajně zničili přeživší vnitřní zařízení, kamna a při hledání "pokladů" poškodily i stropy místností. V padesátých letech dochází k citelnému narušení původní vnitřní dispozice objektu, kdy byla někdejší kaple předělena vestavěním nové konstrukce stropu a vznikla tak místnost kinosálu a klubovny. Ostatní místnosti sloužily (nebo nesloužily) pro potřeby armády, v patře centrální části byla v 80. letech vybudována tzv. Síň tradic s drobnou expozicí. Budovy myslivny a hájovny byly užívány vojenskými lesy a statky. Původní vzhled okolí zámečku byl narušen úpravami cest, v bezprostředním okolí bylo postaveno několik novostaveb. Nejdestruktivnější bylo situování objektů autoparku do SZ části areálu a výstavba přízemní budovy (ubikace) jižně od hájenky. Tyto zásahy hrubě narušily původní architektonickou kompozici celého areálu.
3.5.1958 byly objekty zámku, studánky a myslivny s hájenkou zapsány KSSPP v Brně do seznamu nemovitých kulturních památek, další zásahy bylo tedy nutno konzultovat s orgány státní památkové péče. Díky tomu byl například zavržen projekt na přístavbu promítací kabiny obsluhující kinosál vybudovaný v místě bývalé kaple. Technický stav budovy nebyl v té době příliš dobrý, kvůli neodborně provedené opravě (cementová omítka soklu, izolovaný chodník podél severní stěny) začal zámek trpět vzlínáním zemní vlhkosti, děravé okapové roury přispívaly k destrukci místy již silně opadané omítky, komínová tělesa byla poničena. Památkáři opakovaně upozorňovali na špatný stav budovy a žádali nápravu. Fasáda zámku byla opravena. Dnes po letech je její stav opět neutěšený a budova naléhavě volá po celkové rekonstrukci.

Zámek je cca od roku 2000 z důvodu havarijního stavu (napadení krovu dřevokaznou houbou atd.) nevyužíván. Budova si v poslední době několikrát zahrála v televizních seriálech Četnické humoresky a Příběhy železné opony. Z hlediska mimořádné památkové hodnoty by zcela jistě byla na místě úplná rekonstrukce nejen budovy zámečku, ale i celého historického areálu včetně opravy a využití původních staveb. V tom případě by bylo vhodné odstranit všechny novodobé objekty, jež hrubě narušují historický vzhled areálu. V územním plánu v.ú. Březina je počítáno s rekonstrukcí této památky a jejím eventuálním využití jako objektu reprezentujícího VVP Dědice. Zda tím nastanou pro Ferdinandsko šťastnější dny, nevíme. Doufejme...

Poznámka: Prosíme čtenáře, kteří by mohli pomoci v mapování historie zámku svými poznatky nebo fotografiemi o laskavé zaslání těchto dokumentů autorům stránek. Rovněž uvítáme připomínky k uveřejněným faktům.

Prameny:
spisový archiv NPÚ Brno
Simon, Josef: Turistický průvodce po prostějovsku, plumlovsku a vysočině Drahanské, KČST, Prostějov 1933
koncept územního plánu v.ú. Březina
Janeček a kol.: Historie VLS na Plumlově 1936-1996, Plumlov, 1997
dokumenty pocházející z bývalé Síně tradic na Ferdinandsku
vlastní průzkumy