Vedle známých československých cvičných objektů budovaných ve VT Dědice před okupací našeho státu, tedy objektů typu houba, čtyř šestatřicítek a dvou sedmatřicítek pravděpodobně existovaly také další stavby využívané k výcvikové činnosti. Toto tvrzení se opírá jednak ze svědectví starousedlíků a rovněž vyplývá z určité překotnosti budování výcvikové infrastruktury VT Dědice, kdy je doloženo, že výcvik armády probíhal již v době její výstavby. Můžeme tedy usuzovat, že byly zbudovány i objekty dočasnějšího charakteru, jejichž výstavba nebyla natolik časově a technicky náročná jako budování stálých, železobetonových objektů. Na základě dosavadních znalostí můžeme učinit následující výčet předpokládaných "nebetonových" staveb:

- pozorovatelny ("rozhledny" na způsob trigonometrických věží)
- dřevozemní strojovny (?)
- pojezdové kolejové dráhy
- telefonní vedení
- ubikace (?)
- dřevozemní objekty (úkryty a pozorovatelny)

Pozorovací věže jsou doloženy z okolí některých obcí (Myslejovice - Spálený kopec, Bousín - Brněnka, Podivice - Pulkava, aj.), není však jasné, zda se jednalo o starší trigonometrické měřické věže nebo objekty vystavěné až po vzniku VT, případně za německé okupace. Až na stavbu pozorovací železné věže příhradové konstrukce, která stála na malém návrší v blízkosti JV cípu žárovického Pakbahnu (nezaměňovat s pozorovatelnou, existující mezi lety 1966 - 2005 na letecké střelnici, přibližně 900 m na západ od námi popisované) a byla obyvatelem Žárovic označena za německou stavbu, je na zbylé objekty pamatováno jako na "dřevěné rozhledny" stojící na významných kótách. Pamětníci z Myslejovic uvedli, že ještě v 50. letech stávala podobná věž na vrcholu Spáleného kopce a bylo z ní možno přehlédnout velkou část cílových ploch. Významnější z věží byly údajně napojeny na telefonní síť, což však nelze v současnosti doložit.

Pojezdové kolejové dráhy úzce souvisí s existencí strojoven, které měly zajišťovat pohyb terčů po těchto drahách. V terénu je můžeme pozorovat jako různě dlouhé nevysoké valy, za nimiž na úrovni terénu probíhala samotná dráha, nebo zářezy s plochým dnem, které, na rozdíl od zářezů běžných cest, vedou "odnikud nikam", tedy nemají viditelné pokračování. V současnosti můžeme s jistotou hovořit o existenci předválečných kolejových pojezdů na žárovické střelnici.
Motorický pohon zde byl zajištěn strojovnami, z nichž alespoň jedna měla již před okupací charakter železobetonového objektu, jež byl později klasifikován stupněm odolnosti "Splittersicher". O těchto objektech bude podrobněji pojednáno jinde. Další pojezdové dráhy byly zbudovány východně od zámečku Ferdinandsko. Dodnes jsou zřetelné jejich ochranné valy, které bránily přímému zásahu tělesa dráhy. Vyjma těchto terénních zbytků však nejsou dochovány žádné další pozůstatky (kolejnice, zbytky strojoven), nelze tedy s určitostí říct, zda byly dráhy do začátku války uvedeny do provozu. Pohyb terčů mohl být gravitační či manuální nebo byla konstrukce strojoven pouze dočasného charakteru a do současnosti se nedochovala.

Permanentní telefonní vedení zajišťovalo spojení stálých telefonních stanic umístěných v pozorovatelnách s velitelstvím VT na Kozí horce, či s ředitelstvím Voj. lesních podniků v Plumlově. Dále byly zbudovány přechodné telefonní stanice návěstní stráže, které se nacházely na přístupových cestách při hranicích cvičiště. Telefonní ústředny byly umístěny v hájenkách a dalších objektech v obcích. Předpokládáme, že předválečné telefonní vedení bylo nadzemní, v terénu se podařilo nalézt pozůstatky starších telegrafních sloupů.

Na základě svědectví pamětníků, kteří se rozvzpomenuli na dobu předcházející německé okupaci, bylo zjištěno, že čs. armáda budovala vedle nám známých
betonových bunkrů také objekty dřevozemní. Pamětníci se mimo jiné shodli na původu objektů typu houba (kterým říkají "hřébky") avšak cenné svědectví podali i o existenci "dřevěnéch bunkrů", což lze považovat za námi hledané dřevozemní stavby.
Pomocí leteckých snímků bylo detekováno několik zvláštních, zjevně antropogenních útvarů v terénu někdejších cílových ploch (v současnosti již mimo areál VVP). Tyto pravidelné struktury se v půdorysu vyznačovaly tvarem "]", který byl s menšími odchylkami detekován u všech "podezřelých". Po lokalizaci několika těchto anomálií byl proveden terénní průzkum a skutečně byly nalezeny zbytky objektů, většinou již ve velice zbědovaném stavu, daném dočasností jejich konstrukce.
Prakticky je lze v terénu pozorovat jako mnohdy výrazné valy o délce až 15 m a výšce až 3 m. Ze zadní strany byl objekt kryt záhozem, jež se dodnes vyznačuje dosti prudkým sklonem. Záhozem jsou kryty i boky objektů a často je patrné prodloužení do palebného/pozorovacího směru - jakési "uši" - ochranná křídla proti postřelení z boku. Uvnitř tohoto útvaru pak byl zbudován vlastní dřevozemní kryt či pozorovatelna, jejíž stěny a strop již dávno neexistují - buďto byly rozebrány a nebo, jak tomu bylo ve většině případů, se propadly dovnitř objektu. Dnes již není známo, jak konstrukce samotného bunkru vypadala.  Z dochovaných fragmentů však můžeme usuzovat, že stěny byly tvořeny vodorovně uloženými smrkovými (či borovými) výřezy o průměru max. 30 cm. Vchod či vchody do objektu byly prolomeny na obou okrajích čelní stěny. Strop byl tvořen příčně uloženými kuláči, které byly kryty plechem zabraňujícím tlení konstrukce. Zához byl samozřejmě dosypán i na stropnici objektu. Bohužel nevíme, jak vypadal místnost uvnitř objektu (zda byla rozdělena příčkou?) a jak vypadaly a zda byly vůbec přítomny (úkryt?) pozorovací štěrbiny.
Současný stav objektů je zřejmý, vezmeme-li v potaz dobu, která uplynula od jejich výstavby a dočasnost jejich konstrukce. V několika málo případech lze
nalézt zbytky zetlelého dřeva pocházejícího ze stropnice, která byla přece jen izolována vrstvou plechu. Dle svědectví některých pamětníků byly tyto
objekty v poválečné době v rámci výcviku vojsk průběžně obnovovány, avšak na lokalitách totožných s předválečným obdobím.
Jiné objekty byly vystavěny na kótách Stříbrná a Zadní Lipová, na základech prvně jmenovaného byl zbudován poválečný objekt, který se dodnes nachází pod věží pozorovatelny Silberberg - Stříbrná, na Zadní Lipové jsou dosud patrné terénní nerovnosti ve svahu v bezprostřední blízkosti německé pozorovatelny Tafelberg.
Zbytky Dřevozemních objektů - pozorovatelen či úkrytů sloužících pro účely výcviku čs.armády byly dosud nalezeny v počtu jedenácti kusů. Jako příklad můžeme zmínit rozměrově větší pozorovatelny na hřbetu Prostějovičské Mlače. Tato plocha byla v minulosti smýcena na holo a byla rovněž využívána pro výcvik vojska. Z vyšších partií lze dodnes dohlédnout na hřbet Stříbrné a Zadní Lipové, je tedy zřejmé, že v dobách nejzazšího odlesnění bylo odtud možné přehlížet velkou část cílových ploch. Na vrcholu Roháče, přibližně 1,5 km JV od Vítězné, lze nalézt zbytek dalšího objektu, který kdysi pohledově ovládal hřbet mezi Hraničním a Studeným žlebem a okrajovou část trati Dlouhá Seč.

Existence zázemí cvičících jednotek v podobě ubikací či tábořišť není z doby před okupací známa (nepočítaje v to rozestavěné tábořiště Kozí Horka). Jediným známým objektem, který mohl plnit podobný účel mohl být barák v blízkosti žárovických objektů.

Buchtelberg

Prameny:
rozhovory s pamětníky