Osudy objektu po druhé světové válce jsou zahaleny rouškou tajemství a stále není známo, co vše se v tehdejší pohnuté době s Viktorií dělo. Německá armáda pravděpodobně objekty a zařízení střelnice č.5 opustila bez boje a tak se postupující rudoarmějci nesetkali z žádným odporem (některé zdroje mluví o tvrdém odporu nacistů, kteří k tomuto měli využít i vybudovaná výcviková zařízení a vzdorovat v nich Rudé armádě ještě 11.května 1945, nezdá se to však příliš pravděpodobné). Z těla obelisku byly v této době vytrhnuty pamětní tabule (tabule cti) a pravděpodobně byly zničeny či zcizeny. Zda byla říšská orlice z vrcholu obelisku stržena při osvobozovacích akcích nebo zde nějaký krátký čas přežívala není jisté. Podle pamětníků údajně existovala fotografie, na níž je objekt zachycen ještě s pamětními deskami a řetězovým zábradlím, ale již bez říšské orlice, z čehož by mohlo vyplývat, že destrukce památníku nebyla náhlá. Jisté je, že tento symbol nacistické ideologie jistě dlouho nemohl zůstat na svém původním místě. Po osvobození byly v prostoru po nějaký čas přítomny jednotky Rudé armády, které zde prováděly výcvik (ještě v srpnu 1945 se mluví o příjezdu dalších stovek vojáků do vojenského prostoru). Zprávy z tehdejší doby hovoří o tom, že Rudá armáda vyrabovala a odvezla velké množství vojenského materiálu a strojního vybavení, které považovala za válečnou kořist. S přítomností Rudé armády může souviset pamětníky často uváděný fakt, že na vrcholu obelisku byla umístěna rudá pěticípá hvězda. Některé zdroje tvrdí, že tak bylo učiněno samotnými rudoarmějci. Pamětníci také tvrdí, že se místu údajně říkalo Hvězda nebo Na hvězdě.
Usuzujeme, že Viktoria - nově Vítězná byla krátce po skončení války a odchodu sovětů čs. armádou nadále využívána jako pozorovatelna. Její původní strojní či "sdělovací" zařízení však již nebylo uvedeno do provozu (pravděpodobně zničeno, vyrabováno a odvezeno). To mohlo zapříčinit pokles významu objektu a počátek devastace stavby. Na prvních známých fotografiích z 60. let již není přítomna údajná hvězda a lze zřetelně vidět poškození schodiště, vytržené dveře a částečně opadaný kamenný obklad obelisku.
Je vůbec pozoruhodné, že se v tehdejší době našli lidé, kteří pochopili, že nutnost ochrany tohoto objektu netkví v jeho architektonickém ztvárnění nebo umělecké hodnotě, ale právě v nadčasovosti realizace stavby památníku, jehož dokončení kuriózně dokládalo nečekaný zvrat ve válce. Správa vojenského prostoru měla alespoň do jisté míry snahu památník chránit. Tato snaha byla však jen pasivního charakteru a jediné, co se prokazatelně v této věci dělo bylo zachovávání povědomí o částečné historické hodnotě objektu. Avšak na popud neznámé osoby, pravděpodobně některého z velitelů vojenského prostoru, byly učiněny první kroky směřující ke skutečné, "papírově" podložené ochraně památníku. Na chátrající objekt byli upozorněni pracovníci Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody Brno (dále jen KSSPPOP). Na základě rozhodnutí Školské a kulturní komise ONV ve Vyškově byl památník dne 13.11.1963 KSSPPOP zapsán do státního seznamu nemovitých kulturních památek. Tím bylo ze zákona vlastníkovi objektu, tedy Ministerstvu národní obrany uloženo pečovat o památku, být všestranně nápomocen při její ochraně a udržovat ji v dobrém stavu. V evidenčním listu byla jako důvod ochrany uvedena monumentálnost památníku a jeho ojedinělost v celoevropském měřítku! Poškození objektu nebylo v té době ještě natolik rozsáhlé, pomineme-li chybějící desky a říšskou orlici, dokonce byla pracovníky KSSPPOP Brno navrhována jeho oprava! Tehdejší příznivé nahlížení na existenci památníku dokládá krátký článek otištěný roku 1972 v armádním časopisu ČESKOSLOVENSKÝ VOJÁK, jehož autorem je někdejší správce vojenského újezdu pplk. JuDr. Ing. Jaroslav Pujman. Pro přiblížení zde citujeme jeho obsah:
Vykřičník
V srdci Moravy, téměř ve středu Drahanské vrchoviny se k nebi vypíná zvláštní mohyla. Po porážce fašistických vojsk pod Moskvou koncem roku 1941 obrátil Hitler své úsilí zvítězit za každou cenu směrem na Stalingrad a Kavkaz. V době stalingradského tažení byla ve vojenském výcvikovém prostoru Drahanské vysočiny, na kótě 483,8 (značná část fašistických jednotek, určených k této operaci, byla cvičena právě v tomto prostoru) budována zvláštní mohyla. Její rychlé dokončení mělo úzkou souvislost s Hitlerem proklamovaným vítězstvím německých vojsk v bitvě o Stalingrad. Toto vítězství mělo podle Hitlerových plánů rozhodnout o válce a naplnit tak plán "světodějného vítězství". Proto fašisté nazvali mohylu po dokončení "Viktoria". "Můj vůdče", telegrafoval polní maršál Paulus do Hitlerova hlavního stanu, "mám tu čest Vás ubezpečit, že do konce října bude Stalingrad v našich rukou." Sovětská armáda ubezpečení maršála Pauluse zcela vyvrátila. Fašistická vojska byla rozdrcena a Sovětská armáda nastoupila vítěznou cestu k úplné porážce fašismu. Zbaven fašistické okázalosti, stojí dodnes pozůstatek mohyly jako historický důkaz fašistického chvastounství, jako vykřičník pro upomínku a poučení budoucích pokolení.
Lze jen dodat, že závěr článku vypovídá o správném chápání důvodů přetrvávající existence a památkové ochrany objektu a dokonale kontrastuje s rozruchem, který následoval o několik let později. Roku 1970 byla vykonána pracovníky KSSPPOP Brno návštěva památníku. Nebylo zjištěno výrazné poškození a statické narušení a bylo doporučeno udržovat u objektu režim zříceniny a v případě ohrožení přistoupit k sanaci. Dle vzpomínek jednoho z pamětníků, který pracoval ve vojenském újezdu o Vítěznou dokonce projevili zájem příslušníci národa, jehož poroba byla stavbou památníku oslavována - totiž sovětští pracovníci muzea bitvy u Stalingradu z (tehdy již) Volgogradu. Sovětská delegace si přijela památník prohlédnout a tehdejší správce vojenského újezdu p. Novák byl údajně pověřen shromážděním informací a dokumentace k historii památníku. Unikátní olejomalba, na které byla Vítězná zvěčněna ve stavu na konci 60. let je rovněž od pana Nováka.
S nastupujícím obdobím normalizace se však začaly stahovat mraky i nad Vítěznou. Existence této stavby a její zařazení mezi památky první kategorie bylo trnem v oku tehdejším funkcionářům. Přesně se neví, kdo dal onen pomyslný prvotní impuls. Za snahou zničit tento jedinečný objekt stálo zřejmě velitelství posádky Vyškov, které usilovalo o upuštění od památkové ochrany a o destrukci monumentu. Vzhledem k činěnému nátlaku a závažnosti problematiky si KSSOPP vyžádalo odborné stanovisko následujících institucí: Jm KNV Brno - Odboru kultury, Vojenského historického ústavu v Praze a Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze. Za zachování památníku se postavil KNV Brno s odůvodněním, že nadčasovost výstavby a jedinečný kontrast k ideovému zaměření socialistických armád mluví pro ponechání monumentu v evidenci památkově chráněných objektů. Naopak negativní stanovisko projevil Vojenský historický ústav, který po projednání záležitosti s velitelstvím posádky Vyškov(!) a rekognoskaci v terénu doporučil zrušit památkovou ochranu a dát souhlas k demolici, což odůvodňoval nulovou uměleckou hodnotou a silným poškozením schodiště a stropnice bunkru(!) Vyjádření Státního ústavu památkové péče v Praze se neslo v podobném duchu, citujeme zde jeho část: "Památník "Vítězná" byl zbudován nacisty za Druhé světové války. Je dokladem rozpínavosti nacismu a jeho touhy ovládnout a porobit si svobodné národy...Máme za to, že památník tohoto druhu by neměl být u nás zapsán do státního seznamu státem chráněných památek, natož zařazen do jejich I.kategorie..." Se stanovisky byl rovněž seznámen i Odbor kultury ONV Vyškov, který v odpovědi uvedl, že se plně ztotožňuje s názorem SÚPP a navrhuje demolici objektu. Těmito rozhodnutími byl nad Viktorií vyřčen ortel a brzy na to měl být nenáviděný objekt smazán z povrchu zemského. Přesné datum demolice nám není dosud známo, ale muselo se tak stát v období brzy po roce 1975. Demolice objektu neproběhla jednorázově, ale minimálně ve dvou etapách. Narušená statika a hrozící zřícení, ve skutečnosti však osobní pohnutky jistého pana K, který prý sledoval destrukcí objektu zcela jiné zájmy, než byly obavy o bezpečnost cvičících jednotek, vedla v prvé řadě ke zničení obelisku. Jedním z hnacích motorů snažení zainteresované (-ých) osoby (osob?) byl prý i jeho kvalitní kamenný obklad. Pravděpodobně byl obelisk pyrotechniky odstřelován na dvakrát, poprvé byl narušen v jádře a svou vlastní vahou se poroučel do polohy naležato. Teprve na druhý pokus byl zcela vyvrácen a následně byl těžkou vojenskou technikou stržen ze stropnice a zavlečen o několik desítek metrů níže pod objekt. Později byl také proveden pokus o zničení samotné pozorovatelny. Útroby bunkru byly naplněny trhavinami, jejichž ničivá síla měla tuto rozporuplnou stavbu zprovodit ze světa. Následná exploze silně poškodila schodiště, které se propadlo do nitra místností pod ním, samotný bunkr však i přes silné poškození vydržel. Zkáza byla dokonána. Ještě dlouho poté bylo možno slyšet, že byl objekt zničen frekventanty vysoké vojenské školy, kteří prý nesnesli přetrvávající existenci stavby, která tak nehorázně urážela jejich vlastnecké cítění. Pravdivost tohoto tvrzení je zpochybnitelná. Domníváme se, že se za tímto tvrzením skrývá snaha svalit vinu za "ne příliš povolenou" demolici na nekonkrétní osoby.
Zápis památníku do seznamu nemovitých a kulturních památek byl zrušen až roku 1983. Do dnešní doby se nejlépe zachoval samotný bunkr s pozorovacími místnostmi, troskami podstavce obelisku a obvodovými zdmi propadlého schodiště. Železobetonové jádro obelisku, ležící v mladém lese západně od objektu, je dodnes omotáno zrezivělými ocelovými lany, pomocí nichž byl obelisk stržen.
Co dodat? Domníváme se, že objekt Viktoria byl, jako každý jiný pomník dokladem doby, ve které vznikl a dle našeho názoru měl zůstat zachován jako memento pro další generace, nehledě na zrůdnou ideologii, která je s ním spojována. Unikátnost pomníku byla umocněna jednak jeho umístěním mimo území vlastního Německa a tím, že byl postaven předčasně jako oslava nikdy nedosaženého vítězství. Ironií je, že objekt přežil až do sklonku 70. let, o to víc je smutné, že byl zcela nesmyslně zničen až 30 let po válce.
Závěrem bychom chtěli zdůraznit, že informace, které jsou podkladem pro tento článek jsou velice kusé a mnohdy se díky odlišným tvrzením pamětníků více či méně rozcházejí. Dodnes se nám nepodařilo zjistit mnoho důležitých faktů a skutečností spojených s osudem památníku, jiné zde záměrně neuvádíme kvůli jejich nepodloženosti. Pokud někdo z Vás ví cokoliv, co by mohlo pomoci objasnit a doplnit některé události spojené s památníkem Viktoria, ať laskavě zašle své připomínky na adresu autorů webu. Tyto podklady poslouží pro korekci chybných údajů a pro eventuální rozšíření tohoto článku. Děkujeme.
Buchtelberg
Fotografie památníku Vítězná laskavě poskytl Národní památkový ústav Brno
fotogalerii k článku naleznete zde
Prameny:
Archiv NPÚ Brno
Vlastní průzkumy a rozhovory s pamětníky
Mikš, Stryjová: Ztracené domovy, Vyškov 1989
V případě jakýchkoliv dotazů nebo připomínek k obsahu stránek pište prosím na viktoria.hohe@seznam.cz