Bezesporu nejzajímavějším objektem bývalé německé střelnice zůstává objekt Vítězná, původně Viktoria, lidově zvaná Viktorka. Abychom pochopili okolnosti vzniku této pozoruhodné stavby je nutné připomenout si některá fakta. Roku 1942 chystali Němci novou velkou ofenzívu, jejíž cílem bylo ovládnutí Kavkazu a jeho ropných polí a zasazení drtivého úderu Sovětskému svazu. Jak se traduje, probíhal výcvik německých vojáků určených pro boje na východní frontě právě v tomto prostoru, který byl v době okupace navíc rozšířen o území 33 vysídlených obcí a mohl tedy pojmout značné množství cvičících jednotek před tím, než byly vyslány vstříc válečné mašinérii na východě. Němci tehdy ještě věřili, že můžou válku vyhrát a po stránce materiálních a lidských rezerv pro to měli stále předpoklady.
Pro zdůraznění vojenské převahy a pro zvěčnění dosažených vojenských úspěchů bylo započato se stavbou monumentálního památníku, jež měl oslavovat německé vítězství ve druhé světové válce a německou nadvládu nad Evropou. Pro jeho umístění byla vybrána kóta Dlouhá Seč, která se tehdy nacházela v jihozápadním cípu střelnice č.5 Buchtelka, nedaleko křižovatky Hanácké cesty se silničkou zvanou Eichlerka, která zde odbočuje do Napajedelského žlíbku. Kopec byl přejmenován na Viktoria Höhe (Výšina Vítězství), z čehož později vznikl i český ekvivalent Vítězná. Na stavbu památníku byli údajně nasazeni nejen ruští zajatci, ale pracovali na něm prý i obyvatelé okolních obcí. Stavbu se podařilo dokončit pravděpodobně na přelomu let 1942 a 1943. Podle některých zdrojů vedl k situování objektu do těchto míst i fakt, že okolní reliéf připomínal terén v blízkosti Stalingradu. Nejasná zůstává osobní zainteresovanost generála Pauluse ve stavbě monumentu. Rovněž přítomnost osoby samotného Adolfa Hitlera, který měl údajně navštívit TÜP Wischau při inspekci svých vojsk pro východní nasazení patří spíše do říše pohádek.
Je však známo, že po dokončení bylo u objektu slavnostně zahajováno a zakončováno každé větší cvičení, což mělo zdůrazňovat válečnou převahu Německa a u vojáků cvičících jednotek upevnit víru v konečné vítězství. Historie tomu však chtěla jinak a svou předčasnou realizací si Viktoria předurčila svůj neblahý osud.
Památník se nachází několik desítek metrů západně od kóty Dlouhá Seč (484,2 m n.m.), která bývá ve speciálních mapách označována rovněž jako Vítězná. Ta zejména ze severu a severozápadu díky zařezávajícímu se údolí Pytláckého potoka (Sedlečníky) výrazněji dominuje krajině, což však dnes již není příliš zřetelné díky zarůstajícím dopadovým a výcvikovým plochám. Při pohledu na mapu z válečných let zobrazující mimo jiné rozsah odlesnění cílových ploch je však jasné, že k situování objektu nemohlo být vybráno lepší místo. Z jeho ochozu bylo možno přehlédnout celou ohromnou, tehdy lesuprostou pláň sahající od jižně položených vrcholů Stříbrná, Eichberg a Tafelberg (Zadní Lipová) k severně položenému Prostějovičskému žlebu a vrcholu Mlač, nacházejícícho se nedaleko okresní silnice vedoucí do Drahan.
Oproti jiným pozorovatelnám, u nichž se řídící a pozorovací činnost odehrávala především v jejich interiérech bylo na Vítězné využito i stropnice objektu. Ta byla s okolním terénem spojena s více než 4 metry širokým železobetonovým schodištěm s 35-ti schody. Na místě osmnáctého schodu bylo vybudováno krátké odpočívadlo, z něhož se po zbývajících 17-ti schodech pokračovalo až na ochoz objektu. Okraje schodiště byly lemovány těžkým ozdobným řetězem, který byl upevněn v betonových sloupcích o tvaru jehlanu. Pod schodištěm se nacházely dvě místnosti, do kterých se vstupovalo otvorem uzavíratelným pancéřovými dveřmi, umístěnými v západní obvodové stěně schodiště. Pravděpodobně se zde nacházelo blíže nespecifikované technické zázemí pozorovatelny, protože ve stěnách schodišťových místností se nenacházely žádné průzory ani otvory, navíc tyto prostory nebyly propojeny ze samotným objektem. Vlastní pozorovatelna má základní půdorys nepravidelného osmiúhelníku. Symetrie objektu je porušena na severní straně směřující k Buchtelce, kde je umístěno vstupní křídlo, v jehož stěně je situován vchod do objektu. Díky tomu byla hlavní chodba bunkru o severo-jižním směru zalomena k západu směřujícímu vstupnímu otvoru a tím pádem byly prostory pozorovatelny chráněny proti náhodnému zásahu z severně položené střelnice. Z hlavní chodby odbočují 4 vstupy do pozorovacích místností, které byly vybaveny průzory se záklopkami, ručními lanovými navijáky typu 2, sloužícími k obsluze terčů a signalizačního zařízení a v neposlední řadě polním telefonem. Podle tvrzení některých pamětníků byla Viktoria společně se Silberbergem tzv. signální pozorovatelnou, která svými navijáky neovládala terče, ale signalizační zařízení neznámé podoby.
Hlavní část památníku, štíhlý obelisk, stál uprostřed stropnice objektu, která byla rovněž lemována ozdobným řetězovým zábradlím a tvořila tak jakýsi vyhlídkový ochoz. Obelisk byl tvořen železobetonovou kostrou obalenou cihlovým pláštěm a kamenným obkladem, pocházejícím pravděpodobně z místních zdrojů (kulmská droba). Vyrůstal z jakéhosi podstavce o tvaru komolého jehlanu, vysokého asi 1 m, z něhož dodnes zbyly trosky uprostřed ochozu. Ve spodní třetině těla obelisku se po stranách nacházely 4 pravoúhlé vpadliny, do kterých byly zasazeny tabule cti s vytesanými jmény vojevůdců, kteří se vyznamenali v bojích na východní frontě. Vrchol obelisku byl korunován k severu otočenou říšskou orlicí, která v pařátech třímala ověnčený hákový kříž. Otázkou zůstává přítomnost písmena V (Viktoria), aktuální informace však nasvědčují spíše tomu, že se na obelisku nenacházelo.
Dnešní stav objektu Viktoria je neutěšený a lze lehce rozpoznat, jak zle se na něm podepsala nedávná léta záměrného ničení. Relativně nejlépe je zachován bunkr s pozorovacími štěrbinami, uprostřed jehož ochozu se nachází zbytky základů obelisku s čnějící armaturou (zde je dlužno podotknout, že zbytek "základů" obelisku byl před dvěma lety částečně odkopán neznámými pachateli, kteří zde pravděpodobně něco hledali...našli?). Schodišťová část je těžce poškozena a prakticky jsou zachovány pouze obvodové zdi. Obelisk leží několik desítek metrů západně od objektu, jeho cihlový a kamenný obklad samozřejmě chybí. Z vnitřního vybavení pozorovatelny se až na pár fragmentů nedochovalo vůbec nic.
Závěrem bychom rádi uvedli na pravou míru jednu malou nepřesnost. Ve starší literatuře je často uváděno, že Vítězná byla mohylou. Mnoho lidí má zafixováno slovo mohyla jako uměle navršený násep z kamení nebo hlíny, pod kterým se většinou nacházel jeden či více hrobů. Nic takového však na Vítězné nenajdete.
Buchtelberg
fotogalerii k článku naleznete zde
Prameny:
vlastní průzkumy a rozhovory s pamětníky
Mikš, Stryjová: Ztracené domovy
V případě jakýchkoliv dotazů nebo připomínek k obsahu stránek pište prosím na viktoria.hohe@seznam.cz