Vybavení strojoven I.

Vybavení strojoven jako objektů zabezpečujících obsluhu velkých terčů na některých střelnicích dodnes zůstává poněkud stranou zájmu bunkrologických nadšenců, kteří se o tento druh betonových staveb zajímají. Je to jistě způsobeno malým povědomím o fungování celého navijákového systému (uvnitř i vně objektů) a zachovalostí pouhých fragmentů vybavení, které jsou bohužel tím jediným pramenem, ze kterého můžeme usuzovat o funkcích jednotlivých částí a účelu, jež měly v rámci celého systému. Bohužel některé objekty s kompletně dochovaným vybavením byly nesmyslně zničeny při cvičných trhacích pracích, nebo byly vyrabovány a vytěženy sběrači kovů. Toto konstatování se k naší lítosti týká celého území republiky. Proto je třeba vzíti za vděk i několika málo rezivými, často deformovanými součástmi zařízení, které byly ponechány svému osudu ve starých strojovnách a pokusit se rozplést síť záhad, kterou je celá problematika navijákového systému obestřena.

Jak již víme, objekty strojoven jsou rozděleny na několik místností s rozdílnými funkcemi, vyplývajícími mimo jiné z přítomnosti různých technických zařízení. První místností je pozorovatelna, u několika typů strojoven různě členěna a řešena. I přes všechny rozměrové či tvarové odlišnosti vždy slouží k vizuálnímu pozorování okolí, jež se děje prostřednictvím jednoho či dvou 100 g průzorů. Vybavení doplňují ručně ovládané navijáky typu 1 nebo 2. Dalšími prostorami, jejichž strojového vybavení si chceme povšimnout, jsou místnosti navijáková a motorová. Článek jsme z důvodu velkého objemu informací rozdělili na dvě části.

Navijáková místnost

V navijákové místnosti byla umístěna složitá soustava lanových, motoricky poháněných navijáků, sloužících k pohonu mobilních, rozměrově největších terčů. Navijáky, umístěné v rámech na podlaze místnosti byly situovány do dvou nezávislých rovnoběžných řad. Každá z nich byla tvořena dvěma samostatnými navijákovými bloky, jejichž spojení bylo umožněno pružnou přírubovou meziblokovou spojkou. Tělo jednoho navijákového bloku bylo tvořeno rámem, jímž procházel blokový hřídel, společný pro všechny čtyři navijákové bubny. Každý navijákový buben bylo možno samostatně ovládat pomocí dvojité spojkové a brzdové páky, upevněné na boční rámové stěně směrem do uličky mezi navijákovými řadami. Jeden navijákový buben představoval kompaktní celek složený z mechanicky ovládané třecí segmentové navijákové spojky, prvního opěrného disku, vlastního navíjecího tělesa bubnu pro navíjené lano a druhého opěrného disku s brzdovým bubnem. Brzdění bylo realizováno vnější dvoučelisťovou brzdou s dřevenými brzdovými špalíky, přičemž brzda byla ovládána brzdovou pákou, jež byla spojena táhlem se spojkovou pákou.

Navijáková spojka a mechanismus navíjení
Hnací (pevná) část navijákové spojky byla opět tvořena pouzdrem, na blokovém hřídeli pevně uchyceném pomocí pera. Hnaná část byla představována vlastně pouze spojkovým bubnem, jehož funkční plochou bylo jeho čelo a k tomuto bubnu byly přichyceny již zmíněné opěrné disky s vlastním navíjecím tělesem. Část pevného pouzdra hnací části spojky vyčnívala ze spojkového bubnu a na něm byla umístěna axiálně přesuvná objímka. Po obvodu pouzdra byly v drážkách uloženy rozpínací trny ve tvaru písmene L, na jejichž koncích byly malé kladičky. Axiálním přesunutím objímky přes ty kladičky došlo k rozevření trnů vějířovitě od spojkového pouzdra a uvnitř spojkového bubnu se toto rozevření přeneslo přes vnitřní přítlačný disk na ledvinovité pryžové třecí segmenty, naskládané po obvodě bubnu a jejich přítlakem na čelní plochu bubnu došlo k přenosu kroutícího momentu výhradně třením. Vlastní bubnová jednotka totiž byla na blokovém hřídeli uložena pouze kluzně, tudíž měla možnost se volně protáčet i posouvat (posuvu bylo zabráněno vloženými distančními kroužky za každé těleso navijákového bubnu).

Chod navijákové spojky i brzdy byl tedy závislý. Brzdové čelisti byly permanentně v záběru (stahovány vinutou tažnou válcovou šroubovou pružinou), aby při otáčejícím se blokovém hřídeli nedocházelo k prokluzu navijákového bubnu a tím k povolení navinutých závitů lana. Sepnutím navijákové spojky došlo zároveň k odbrzdění, nicméně díky určité možnosti volného chodu brzdové páky ve spojovacím táhle, bylo možno buben mírně přibrzďovat i při sepnuté spojce nebo naopak při zastaveném blokovém
hřídeli celý buben odbrzdit a umožnit tak ruční odvíjení lana při vlečení terče s lanem do výchozí polohy. Navijáky byly zřejmě bez možnosti reverzace. Do každé přesuvné objímky spojky byla zašroubována malá Staufferova maznice pro domazávání plastickým mazivem.

Hlavní spojka
Hlavní spojka, umístěná mezi blokovou a spojovací hřídelí u cihlové příčky byla dvoudílná, mechanicky řazená třecí spojka. Hnací část (ovládaná, za pouzdrem ložiska spojovacího hřídele) měla podobu válcového pouzdra (spojeným se spojovacím hřídelem pomocí pera) s masivním čtyřramenným křížovým unášečem. Na konci každého ramena byla dvojice třecích segmentů ? malých čelistí svírajících radiálně vnitřní a vnější třecí plochu hnané části spojky ? třecí obruče, jež byla uložena na začátku blokového hřídele opět pomocí pera. Čelisti byly přitlačovány nebo odtlačovány od třecí plochy obruče pomocí lomených zdvihátek, na které se přenášel pohyb ovládacího ráhna spojky. Ovládací ráhno bylo dvoubodově (oba úchytné body procházely svislou osou) uchyceno k axiálně přesuvné objímce na pevném pouzdru hnací části spojky. Ráhno vykonávalo kývavý pohyb kolem svislé osy, procházející úchytnými body na objímce a mimo tohoto spojení bylo po jedné straně spojky letmo zavěšeno na svislém neotočném pivotu. Na druhé straně stejný pivot sloužil pro podepření opačné části ráhna. Odtud bylo možno ručně s celým ráhnem manipulovat vpřed a vzad, čímž docházelo k roztahovaní nebo zatahování zdvihátek třecích čelistí. Spojka umožňovala zastavení otáčení celé navijákové řady, aniž muselo dojít k zastavení motoru a variátorů. Toto opatření mohlo mít význam např. pro snadné zařazení příslušného rychlostního stupně variátorů (řazení rychlosti se zřejmě nedělo pod zatížením).

Lanový podavač
Na boční straně rámu, blíže k boční stěně s vývody lan byl lanový podavač, zajišťující rovnoměrné a plynulé ?cik-cak? navíjení lana po celé délce tělesa bubnu. Mechanismus byl tvořen sdruženým hnacím řetězovým a ozubeným převodem - hnací řetězová rozeta (na blokovém hřídeli za brzdovým bubnem) roztáčela hnanou rozetu na společném hřídeli s ozubeným pastorkem a 
ten byl zase v záběru s ozubeným kolem na šnekovém hřídeli lanového podavače (rovnoběžný s blokovým hřídelem). Šnekový hřídel měl dva chody, ale s opačným smyslem stoupání. Díky tomu vykonával na šneku vodící jezdec, spojený s plechovým náběhovým korýtkem (dvě čelisti svírané pružinou), žádoucí přímočaře vratný pohyb rovnoběžně s osou otáčejícího se tělesa bubnu, čímž se vyloučilo riziko zauzlování jednotlivých závitů navíjejícího se lana.

Vedení lan
Protože byly rámy navijáků uloženy na podlaze muselo být logicky zajištěno takové vedení lana, které by nekolidovalo s bezpečným pohybem osob v prostoru mezi navijákovou řadou a boční stěnou navijákové místnosti. Řešením byla podlážka, pod níž procházela lana z navijáků do trubkových lanovodů, prorážejících stěnu. Podlážka pravděpodobně sestávala z železného roštu či prken, jejichž konce byly položeny na dvou vyvýšených betonových blocích s nízkým stupňovitým vybráním, umístěných proti sobě u obou dveřních otvorů. Nutno zmínit i druhý zjištěný typ instalace navijákových řad. Výše popsaný způsob náleží strojovnám dvoustranným, jež mají lanové vývody vyvedeny v obou bočních stěnách. V případě jednostranných strojoven jsou lana vyvedena pouze jednou stěnou a to ve dvou etážích. V závislosti na tomto řešení je změněno i uspořádání navijákových řad - lana jsou z navíjecích bubnů směrována pouze jedním směrem, přičemž jedna z navijákových řad je postavena výše. Kromě zmíněných bloků pro instalaci podlážky, jež je položena nad horní lanovou etáží, jsou v podlaze vybrány zářezy pro spodní lanovou etáž. Vedení trubkových lanových vývodů je po té rovněž dvouetážové, konečně je tomu přizpůsobeno i řešení lanového rozdělovače, stojícího před strojovnou. Díky tomu odpadá nutnost jednoúrovňového vedení, které by bylo technicky hůře proveditelné kvůli velkému nahuštění systému lan.

3D modely navijáků naleznete zde
Fotogalerie k článku je umístěna zde
Archivní fotografie, zachycující stav vybavení na začátku 90.let minulého století, byly pořízeny všímavým pamětníkem, jemuž bychom chtěli na tomto místě poděkovat za laskavé svolení k jejich umístění na webu Viktoria Höhe. Novější fotografie vybavení pochází z objektu na území voj. újezdu Březina.
Pro dodržení relevantních ustanovení zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti a zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky byly fotografie použité na těchto stránkách pořízeny po předchozím projednání a za osobní přítomnosti bezpečnostního manažera Újezdního úřadu vojenského úřadu Březina.

Prameny a literatura:
Kos, Petr: Německé objekty pro obsluhu vojenských střelnic z let 1939 - 1945 v Milovicích, nepublikováno, 2007
rozpravy s Brigadýrem
vlastní průzkumy