Vybavení strojoven II.

Motorová místnost

Srdcem pohonu strojovny byla motorová místnost s pohonnou jednotkou, jež byla od navijákové místnosti oddělena cihlovou příčkou. Přibližně uprostřed prostory byl na betonovém základovém bloku o tvaru V umístěn spalovací motor, jehož bližší popis je dnes bohužel nemožný, protože byl, jako využitelná věc, v poválečném období demontován a ze všech objektů odvezen. Pamětníci se však shodují, že se jednalo o dieselový motor, který byl startován stlačeným vzduchem pomocí mobilního kompresoru. Spaliny byly odváděny výfukovým potrubím, které bylo vedeno zářezem ve hmotě podlahy směrem k zadní stěně objektu, kterou prostupovalo a konečně po pravoúhlém zalomení ústilo vně objektu v malé betonové šachtě, přiléhající k zadní stěně objektu v úrovni terénu, tzv. diamantovém příkopu. Pro nasávání vzduchu měl sloužit čtvercový otvor, jehož ústí se otevíralo přibližně metr nad úrovní podlahy motorové místnosti. Vně objektu tento sací průduch ústil v podobě úzkého obdélného otvoru, opatřeného v rozích čtyřmi hřeby se závity, určenými k neznámému účelu (snad k připevnění krytu průduchu). K odvodu spalin je nutné ještě zmínit, že diamantové příkopy byly až po horní hranu zasypány jemným štěrkem, který byl v poválečném období vytěžen domácím obyvatelstvem. Zbytky této štěrkové výplně lze tu a tam nalézt na dně několika "diamanťáků", jakož i v zářezech pro výfukové potrubí. Na staré fotografii podivické strojovny je zřetelně vidět předmět ve tvaru "kotvy", vystupující z diamantového příkopu. Obě ramena pomyslné kotvy jsou zahnuta směrem k terénu přibližně ve výši obdélného plíšku, dodnes čnícího ze zadních stěn mnoha strojoven. Z těchto indicií a z fragmentů dochovaných na území vojenského újezdu můžeme usuzovat, že zmiňovaný plíšek zabezpečoval funkci jakési záklopky, která pravděpodobně chránila ústí vertikální části výfukové trouby před srážkovou vodou. Snad do problematiky nasávání a odvodu výfukových plynů vnese světlo další průzkum.
Umístění nádrže pro palivo není známo z žádného, dosud spatřeného objektu, můžeme však předpokládat, že se nacházela buďto v těsné blízkosti pohonné jednotky či na stěně motorové místnosti. Předpokládaný akumulátor, zajišťující zdroj energie pro osvětlení místností, byl v době chodu motoru dobíjen pomocí dynama. Tvrzení je možno podložit vzpomínkou pamětníka na kolísavé a mihotavé světlo, které osvětlovalo objekt při chodu navijáků (tedy osvětlení bylo za chodu napájeno přímo z dynama). Svítidla, zajišťující jistě jen nutné a skromné osvětlení, se nacházela v navijákové a motorové místnosti, bohužel se však do dnešních dob nedochovala.

Variátor
Na hlavní hnací hřídeli, spojené s klikovou hřídelí motoru, byly za sebou upevněny dvě hlavní hnací řemenice, z nichž každá poháněla třemi klínovými řemeny jeden nezávislý, po straně hřídele umístěný skříňový řemenový variátor - tedy převodovku s plynulou regulací otáček se shodným smyslem otáčení výstupní hřídele. Každý variátor byl posuvně uložen na dvojici kovových vodících lyžin s napínacími šrouby, aby bylo možno plynule nastavovat potřebnou osovou vzdálenost mezi hlavní hnací řemenicí na hlavní hřídeli a hnanou (vstupní) řemenicí variátoru. Oba variátory byly uloženy na podlouhlém, půdorysně oboustranně prosazeném základovém bloku.
Dvoustupňový řemenový variátor byl běžného tříhřídelového pyramidového uspořádání se dvěma klínovými řemeny. V dolní části rámu byl v jedné rovině vstupní a výstupní hřídel a nad nimi uprostřed pak předlohový hřídel. Vstupní i výstupní řemenice byla dvoudílná, svisle dělená, s axiálně přesuvnou vždy vnější polovinou. Předlohová řemenice byla třídílná se střední částí samočinně axiálně posuvnou. Regulace otáček byla prováděna řízeným přesouváním pohyblivé vnější části vstupní řemenice a od ní odvozeným pohybem vnější části výstupní řemenice pomocí dvou vidlic na společném posuvovém šroubu, který byl ovládán regulační tyčí, procházející skrz druhou cihlovou příčku do navijákové místnosti. Pomocí kliky či kola, umístěného na konci regulační tyče byly otáčky přenášeny na malou řetězovou rozetu umístěnou na vnitřní straně boční stěny skříně variátoru. Jednoduchým řetězovým převodem byla poháněna druhá rozeta, umístěná na společném posunovém šroubu ovládacích vidlic, čímž byl zajištěn pohyb těchto vidlic.
Otáčky na výstupním hřídeli variátoru, které byly přenášeny na navíjecí buben, bylo možno v určitém rozsahu plynule měnit do pomala i do rychla, což bylo důležité pro možnost nácviku střelby na různě rychle se pohybující cíle. Např. řazení do pomala se dělo oddálením posuvné části vstupní řemenice, čímž došlo ke zmenšení oběžného průměru na této řemenici, tj.řemen byl nucen radiálně se přisunout ke středu řemenice. O stejnou hodnotu přísuvu se pak logicky zvětšil oběžný průměr na příslušné protilehlé části předlohové dvojřemenice (přiblížením její střední části). Na druhém stupni se děl obdobný proces s tím rozdílem, že ve druhé části předlohové dvojřemenice byl druhý řemen nucen přejít na menší oběžný průměr a tím pádem na protilehlé výstupní řemenici na oběžný průměr větší. Větší výstupný oběžný průměr než průměr vstupní pak logicky znamená i nižší otáčky. Všechny pohyby se děly současně, synchronně. Pro řazení do rychla platil stejný postup, jen posuvy jednotlivých částí řemenic i přísuvy řemenů byly opačné. Z variátoru byl kroutící moment odváděn přes svislý řemenový převod na spojovací hřídel procházející skrz druhou cihlovou příčku, v níž byly při podlaze pro každý hřídel vytvořeny obdélníkové prostupy s nízkými základovými bloky pro ložiska spojovacích hřídelů. Tento spojovací hřídel (mezi variátorem a hlavní spojkou od navijáků) byl na každém bloku uložen ve dvou samostatných kuličkových ložiscích zapouzdřených do dělených pouzder s olejovou mazací lázní. V případě dvoustranné strojovny byl vždy jeden spojovací hřídel přerušen ozubeným soukolím, které měnilo smysl otáčení blokového hřídle bližšího k boční stěně a umožňovalo tak odlišný smysl otáček bubnů příslušné navijákové řady. Nad velkými prostupy pro spojovací hřídel byly ještě vytvořeny menší obdélníkové prostupy kudy procházely ovládací tyče pro regulaci otáček každého z variátorů.

Jak je vidno, popis motoricky poháněných navijáků a pohonné jednotky je v mnoha ohledech neúplný a znalosti chodu celého systému nejsou zatím rozvinuty do takové podoby, aby umožnily úplné pochopení jeho rozličných funkcí. V tomto směru chceme tedy dále pokračovat v průzkumu, který, jak doufáme, přinese v první řadě upřesnění a doplnění jeho popisu. Závěrem bychom chtěli poděkovat našemu kolegovi Petru Kosovi - Brigadýrovi, bez jehož odborných znalostí a mnoha přínosných konzultací, by tento článek nebyl natolik technicky a informačně obsáhlý.

Fotogalerie k článku je umístěna zde
Archivní fotografie, zachycující stav vybavení na začátku 90.let minulého století, byly pořízeny všímavým pamětníkem, jemuž bychom chtěli na tomto místě poděkovat za laskavé svolení k jejich umístění na webu Viktoria Höhe. Novější fotografie vybavení pochází z objektu na území voj. újezdu Březina.
Pro dodržení relevantních ustanovení zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti a zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky byly fotografie použité na těchto stránkách pořízeny po předchozím projednání a za osobní přítomnosti bezpečnostního manažera Újezdního úřadu vojenského úřadu Březina.

Prameny:
Kos, Petr: Německé objekty pro obsluhu vojenských střelnic z let 1939 - 1945 v Milovicích, nepublikováno, 2007
vlastní průzkumy a rozhovory s pamětníky