Podivické strojovny

Po vzniku vojenského výcvikového prostoru v roce 1935 byla v rozsáhlém katastru Podivic zahájena výstavba výcvikových zařízení, což mimo jiné obnášelo odlesnění rozsáhlých, do té doby intaktních lesních porostů ve východní části katastru (mimo jiné polesí Ferdinandsko) a menší plochy na Pulkavě a budování infrastruktury střelnice, stavbu cvičných objektů, komunikací atd. Německá okupace zastihla Podivice jako enklávu uvnitř území vojenského prostoru, vzdálenou jen několik kilometrů od největší výcvikové plochy střelnice. V roce 1939 byla obec začleněna přímo do Truppenübungsplatz Wischau a v roce 1941 došlo ze známých důvodů k nucenému vystěhování obyvatelstva.

Polnosti v okolí obce byly německou armádou shledány jako ideální terén pro situování výcvikové plochy pro nácvik boje s tanky. Proto bylo v okolí Podivic vybudováno 13 železobetonových bunkrů, které měly sloužit k obsluze cvičiště. Výstavba objektů byla zadána stavební firmě H. Wavreczka z Moravské Ostravy a byla dokončena do konce roku 1941. Za zmínku stojí i to, že při těchto pracích a dále při stavbě nové cesty na střelnici byli nasazeni i židé, lidé z lepších vrstev (lékaři, advokáti, i jeden stavitel). Obyvatelstvo postupně se vylidňující obce nebylo o těchto aktivitách záměrně informováno a tak mohla nastat situace, kdy oddíl začal s výstavbou obydlí pro dělníky stavební firmy na pozemku osetém obilím, aniž by majitel pole byl předem upozorněn.

Obecný popis strojoven:

Strojovna je tvořena 2 pravidelnými obdélníkovými místnostmi s rozdílnou velikostí. Místnost se strojovým vybavením je cca. 5krát delší, než připojená pozorovatelna. Každá místnost má vlastní vchod, oba jsou přímo v úrovni terénu.
1. Místnost se strojovým vybavením je vnitřně výškově nestupněná, rozdělená cihlovou příčkou na dvě místnosti - místnost s motorem a variátory a místnost s lanovými navijáky. Z vybavení těchto dvou místností se na území Schießbahn Podiwitz nedochovalo téměř nic.
V místnosti ústí 2 otvory, spojující interiér s vnějším prostředím:
Otvor pro nasávání vzduchu (?) - má počátek na vnitřní straně čelní zdi (stěna přilehlá ke vchodové stěně) a po zalomení je podélně veden její hmotou. Jeho délka je téměř 2,5 m a vyúsťuje se strojovny úzkým obdélným otvorem, který se otevírá 50-60 cm nad okolním terénem ve stěně protilehlé ke vchodu. Sloužil nejspíše k nasávání čerstvého vzduchu pro obsluhu či jako přívod vzduchu pro motor.
Otvor pro odvod spalin ze strojovny (?) - jeho délka či počátek prozatím nezjištěn, víme však, že vystupoval ze strojovny tzv.diamantovým příkopem, Ten tvoří obdélná, dnes již zcela zasypaná betonová jáma, která je připojena k čelní stěny strojovny.
Strojovny v této oblasti byly koncipovány jako dvoustranné, což znamená, že navijáky byly instalovány ve dvou řadách. Z každého navijákového bubnu vedlo lano k protilehlé zdi, kterou procházelo skrz vodící trubky. Aby nedošlo ke zranění obsluhy (pádu do lan), byla lana vedena mezi betonovými sokly, mezi nimiž byly položeny dřevěné či železné rošty. Pro ochranu obsluhy, které by při náhodném zásahu objektu dělostřeleckými či jinými zbraněmi hrozilo zranění, způsobené odprýsknutím betonu, byla vnitřní část stropnice vyztužena ocelovými traverzami (I profily), které jsou mezi sebou prokládány ocelovými pláty.
2. Pozorovatelna byla osazena ručními navijáky na ovládání lehčích terčů. Jednalo se nejspíše o navijáky typu II. Ty byly umístěny pod průzorem a na straně protilehlé vchodu.
Průzor je plně zešikmený, na spodní straně se 2 nebo 3 ozuby. Z vrchní strany je hladký a na šířku se dovnitř zužuje. Obsluha pozorovatelny měla díku tomu plný přímý výhled, tj. 100 grádů. Z vnitřní strany je průzor chráněn pancéřovou záklopkou, která chránila obsluhu před zraněním během střeleb. Místnost se strojovým vybavením vlastní průzor nemá.
Celá připojená pozorovatelna je situovaná průzorem k přilehlé Schießbahn.
Objektům chybí z důvodu maskovacích úprav jakékoliv římsy či jiné exteriérové prvky.

I. Kovárna

Objekt typu dvoustranná Strojovna s pozorovatelnou (Motorisierte Deckung mit Beobachtungsstand). Sloužil k obsluze terčů na Schießbahn VI. Podiwitz . Objekt stojí asi 150 m východně od Hájenky č.74 a 500 m JV od autobusové zastávky Podivice. Délka objektu je 13,5 m, šířka 6,5 m. Šířka stěn je pouhých 50 cm. Z těchto údajů vyplývá, že ve stupnici odolnosti zaujímá strojovna stupeň Splittersicher ? tzn. nejnižší odolnost.

Maskování objektu - Povrch objektu byl opatřen červeno-hnědým maskovacím nátěrem, který měl pomoci navodit klamný dojem civilního využití objektu. Přetvoření do podoby hospodářského stavení napomáhala rovněž dřevěná sedlová střecha. Její tvar bohužel neznáme, ale domníváme se, že se tvůrci nechali inspirovat německou lidovou architekturou. Nástavba byla pravděpodobně doplněna rozličnými stavebními detaily (vikýře, nejspíše i pavlač ve štítu atd.). Na objekt byla barvou naznačena okna i jednoduchá podezdívka. Nejspíše nad vchodem do místnosti se strojovým vybavením byl umístěn nápis Schmiede.
Pro lepší orientaci cvičících jednotek měla Kovárna označení MI, které bylo vyvedeno v bíle barvě na tmavém podkladu v zahloubené plošce, která je dodnes znatelná u vchodu do místnosti se strojovým vybavením.
Po válce byla střecha stržena a maskování podlehlo zubu času. Do dnešních dní se na Kovárně dochoval pouze jeden prvek, a to mřížované okno nad tzv. diamantovým příkopem. Ze střešní nástavby zbyly pouze železné páskovité úchyty, pomocí nichž byla nástavba na stropnici ukotvena.

II. Škola

Objekt typu dvoustranná strojovna s pozorovatelnou (Motorisierte Deckung mit Beobachtungsstand). Sloužila k obsluze terčů na Schießbahn VI. Podiwitz . Leží 350 m na SV od zastávky BUS Podivice a 100 m severně od mostku, ležícího 100 m před obcí Podivice na silnici spojující obec s Brodkem u Prostějova. Délka objektu je 14,5 m, šířka 6,5m. Šířka stěn je 80 cm. Z těchto údajů vyplývá že strojovna náleží dle klasifikační stupnice odolnosti do Gruppe I, tj. střední odolnost.

Maskování objektu - Celý objekt byl opatřen šedomodrým maskovacím nátěrem s černou podezdívkou, která nejspíše sahala do výše 30 cm. Na průčelí objektu byla namalována jednoduchá okna s mnoha detaily (okenice s vyřezávanými srdíčky, muškáty za oknem). "Malíři" se zaměřili i na takové detaily, jako byly úchyty okenic proti větru. Celý objekt byl opatřen dřevěnou mansardovou střechou a pravděpodobně i polovalbou ve štítě. Inspirace zjevně přicházela z německé měšťanské architektury, hojné i v oblasti Sudet.
Nad vchodem do místnosti se strojovým vybavením byl na bílém pozadí umístěn černý nápis Schule. Pro orientaci měla Škola označení MII, které bylo vyvedeno v bílé barvě s černým podkladem v zahloubené plošce se žlutým rámováním. Můžeme je dosud spatřit na čelní stěně objektu, hůřeji je toto označení viditelné i na plošce u vstupních dveří. Z maskování se zachovaly pouze malby na čelní stěně objektu. Bohužel i tyto poslední zbytky kdysi živých barev postupně podléhají zubu času. Model, který můžete vidět ve fotogalerii, je zkonstruován dle dochovaných prvků maskování a historické fotografie, zachycující vzhled boční stěny v 50. letech 20.století. Vzhled střechy je volně doplněn na základě vzpomínek pamětníků.

III.Hospoda u zeleného věnce

Objekt typu dvoustranná strojovna s pozorovatelnou. Sloužila k obsluze těžkých dělostřeleckých a tankových terčů na Schießbahn VI. Podiwitz . Leží 150 m V od strojovny zvané Škola v bezprostřední blízkosti okresní silnice. Délka a šířka stěn je shodná s objektem předešlým. Strojovna náleží dle klasifikační stupnice do Gruppe I, tzn. střední odolnost.
Zajímavostí tohoto objektu je to, že k němu byly vybudovány betonové schody, sloužící k překonání svahu mezi objektem a silnicí. Ty se zachovaly neporušené až do dnešních dnů.

Maskování objektu - celý objekt byl opatřen červeno hnědým maskovacím nátěrem s černobílou podezdívkou (černé kachle s bílým spárováním), po obou bočních stranách byla vymalována jednoduchá okna s bílými příčkami. Na stěně s průzorem bylo nakresleno větší okno. Na čelní stěně objektu byl německý nápis: Gasthaus zum Grünen Kranz, který byl vyveden ve žluté barvě na bílém podkladu, lemovaném žlutým rámováním. V horních rozích tohoto rámování byly nakresleny dva žluté věnečky. Jedinečným skvostem, dotvářejícím dokonalou iluzi objektu jako pohostinského zařízení, byl vývěsní štít ve tvaru džbánu obklopeném zeleným révovým věncem. Tato plastická vývěska byla ukována na zakázku jistým p.Novákem, který pocházel z Němčic nad Hanou a za okupace pracoval na Kozí Horce jako kovář. Je to jediný artefakt, který se z této části opevnění dochoval až do dnešních dnů. Nejdůležitějším prvkem, dodávajícím již tak dokonale zamaskovanému objektu vzhled selského stavení byla dřevěná střecha se dvěma vikýři. Dřevěná pavlač ve štítu a pod ní stojící dřevěná lavečka pomáhala v zastírání skutečného účelu této stavby. Na levém rohu objektu byl uchycen výše zmíněný věnec.Ve dvou ploškách při vchodu do místnosti se strojovým vybavením a při vchodu do pozorovatelny bylo nakresleno popisné číslo. Strojovně Gasthaus zum Grünen Kranz příslušelo číslo MIII. Z maskování objektu se do dnešních dnů zachovala pouze čelní stěna objektu a kovaná vývěska, opatrovaná jedním z podivických občanů.

Různé zajímavosti

Výstavba strojoven a pozorovatelen započala v pozdních květnových dnech roku 1941. Na stavbu těchto objektů byli najati i čeští dělníci - zaměstnanci vojenské správy, pocházející z okolních obcí. Zařízení pro přípravu betonové směsi bylo umístěno u strojovny MI. Podle pamětníků bylo na stavbu dovezeno mnoho metrů železných prutů, které byly použity pro armování a zpracovávaly se poblíž objektu MII. V roce 1947 bylo veškeré strojní vybavení čs. armádou vyrabováno, odvezeno a pravděpodobně zužitkováno jinde. Objekty MII a MIII využívalo po válce místní JZD. MII - jako sklad zemědělských chemikálií a MIII - sklad zemědělských produktů (povětšinou to byla řepa). MI byla využívána jako chlév pro ovce.

3D modely objektu Škola naleznete zde
3D modely objektu Hospoda u Zeleného věnce naleznete zde
nová fotogalerie objektů bude doplněna co nejdříve, starší možno viděti zde

Prameny:
Kronika obce Podivice II.díl
vlastní průzkumy
vzpomínky pamětníků
poznatky kolegů Eichberga a Buchtelberga